19 C 48/2022-33 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 151 200 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 28. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce, jejímž obsahem bylo mimo jiné ujednání o povinnosti žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 210 Kč za každý den prodlení s vrácením zápůjčky. Žalovaný byl povinen zápůjčku vrátit do 17. 6. 2019, avšak tuto vrátil až cestou vymožení v rámci exekučního řízení vedeného JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaná částka představuje smluvní pokutu za 720 dní prodlení, tedy období od 26. 7. 2019 do 15. 7. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Z uznání dluhu ze dne 28. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uznal dluh ve výši 13 000 Kč, jako dluh z poskytnuté půjčky ze dne 28. 5. 2019 a zavázal se jej uhradit žalobkyni nejpozději do 17. 6. 2019. Uznání dluhu obsahuje ujednání pro případ, že žalovaný bude v prodlení s platbou dlužné částky, kdy žalobkyně je pak oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 210 Kč za každý započatý den, kdy je žalovaný s platbou v prodlení. 5. Z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovanému byla rozsudkem pro zmeškání uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně od 18. 6. 2019 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 7 980 Kč (za období od 18. 6. 2019 do 25. 7. 2019) a náklady řízení ve výši 2 110 Kč, vše ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Současně bylo řízení zastaveno, jde-li o zaplacení smluvní pokuty ve výši 210 Kč denně za období od 26. 7. 2019 do zaplacení, když žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2020. 6. Z usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 7. 2021, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že v rámci exekuce vedené podle rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo jednací] soudní exekutor zrušil vydané exekuční příkazy, protože dne 15. 7. 2021 bylo dosaženo účelu exekuce tím, že pohledávka i náklady exekuce byly vymoženy. 7. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalobkyně obdržela od soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] dne 4. 12. 2020 částku ve výši 10 441 Kč, dne 10. 12. 2020 částku ve výši 1 637 Kč, dne 7. 1. 2021 částku ve výši 1 637 Kč, dne 9. 2. 2021 částku ve výši 1 891 Kč, dne 12. 3. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 15. 4. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 10. 5. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 11. 6. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 29. 7. 2021 částku ve výši 978,02 Kč a dne 3. 8. 2021 částku ve výši 100 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 12. 2021 a z vrácené zásilky bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 159 180 Kč. Tuto výzvu zaslala žalovanému na adresu trvalého pobytu uvedenou v uznání dluhu. Výzva se vrátila odesílateli s poznámkou, že žalovaný je na adrese neznámý. 9. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 28. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaný předmětný dluh dne 28. 5. 2019 uznal co do důvodu i výše a zavázal se dlužnou částku vrátit nejpozději do 17. 6. 2019. Pro případ prodlení s platbou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 210 Kč za každý započatý den prodlení. Žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti finanční prostředky nevrátil. Rozhodnutím Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 12. 2019, č. j. [číslo jednací] mu proto byla uložena povinnost k jejich zaplacení. Následně, v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], došlo k vymožení dlužné částky, a to dne 15. 7. 2021. Dopisem ze dne 16. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 159 180 Kč za období od 18. 6. 2019 do 15. 7. 2021. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku nezaplatil. 10. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. 11. Podle § 547 o.z., musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 12. Podle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2048 odst. 1 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Po právní stránce soud posoudil věc podle shora citovaných ustanovení a na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně přenechala do 17. 6. 2019 žalovanému částku 13 000 Kč. Tento dluh žalovaný v den uzavření smlouvy rovněž uznal co do důvodu i výše. V uznání dluhu byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že by žalovaný v dohodnuté lhůtě finanční prostředky žalobkyni nevrátil, a to ve výši 210 Kč za každý den prodlení. Smluvní pokuta odpovídá výši 1,6% denně, resp. výši 584% ročně z dlužné částky. 16. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR platí, že smluvní pokuta plní funkci preventivní, uhrazovací nebo sankční. Tyto její funkce je nutno vážit při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posuzovat z pohledu zajištěné povinnosti. Má-li být smluvní pokuta platně sjednaná, musí být její výše přiměřená. Úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou vztahovat pouze k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání. Dle názoru soudu se sjednaná smluvní pokuta v projednávané věci zcela vymyká právem aprobovanému účelu institutu smluvní pokuty a jejím cílem je především sloužit jako zdroj sekundárního obohacení věřitele. Již v době sjednání smluvní pokuty existoval zjevný nepoměr mezi výší zajištěné povinnosti (13 000 Kč) a sjednané smluvní pokuty, když výši smluvní pokuty 1,6% denně, resp. 584% ročně soud považuje za neadekvátní a příčící se dobrým mravům. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaný takové ujednání v uznání dluhu podepsal. Soulad obsahu právního jednání s dobrými mravy musí být posuzován bez ohledu na to, že obsah byl výsledkem svobodného ujednání mezi účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 29 Cdo 1980/2018). I smluvní volnost stran totiž podléhá korektivu dobrých mravů a právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o.z.). Tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši smluvní pokuty bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. 17. Soud je tedy přesvědčen, že sjednaná smluvní pokuta je zjevně nepřiměřená, příčící se dobrým mravům a je v rozporu s funkcí tohoto institutu. V tomto je třeba spatřovat důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl. 18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve sporu plně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.