20 C 173/2022-72 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne [datum], původně sjednané u [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem na [anonymizováno], která pohledávku postoupila společnosti [právnická osoba], a tato následně žalobkyni. Z úvěru žalovaná čerpala 10 000 Kč, část úvěru již měla uhradit. S ohledem na skutková tvrzení, týkající se i poplatku, obchodního úroku a nákladů vymáhání soud vyzval žalobkyni k doplnění žaloby o tvrzení, kolik bylo ze strany žalované celkem uhrazeno. Takto žalobkyně podáním ze dne [datum] (č. l. 67) doplnila, že žalovaná uhradila celkem 7 500 Kč a žalobkyně se tak domáhá jen zbytku jistiny, jiné nároky ve skutečnosti žalobou neuplatňuje. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu (k čemuž zatím nedošlo, soud se nicméně pokusí doručit alespoň rozsudek) lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně prokázala postoupení pohledávky dvěma smlouvami s přílohovými seznamy, stejně tak i sdělením původního věřitele č. l. 38 Smlouvou č. l. 41 žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala po načerpání až 50 000 Kč tyto v rámci revolvingového úvěru vracet v minimálních měsíčních splátkách 12,5 % aktuálního závazku. K ostatním smluvním ujednáním soud nepřihlíží, neboť žalobkyně se domáhá jen doplacení jistiny a úroku z prodlení, excesivním smluvním úrokem 8,5 % měsíčně se tak soud zabývat nemusel (posoudil by jej samozřejmě jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy a přiznal by pouze obvyklou bankovní sazbu dle databáze [příjmení]). Potvrzením č. l. 48 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne [datum] žalované na účet [bankovní účet] jistinu 10 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 53) vypracování i zaslání (č. l. 54) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (adresa dle smlouvy). Dle úřadu práce (č. l. 57) žalovaná aktuálně čelí srážkám ze čtyř exekucí/výkonů rozhodnutí, má dvě nezletilé dcery ([číslo], 2021), čerpá rodičovský příspěvek, do července 2021 měla nárok na podporu v nezaměstnanosti. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen nad rámec tvrzených 7 500 Kč) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. S odkazem na § 2395 a násl. občanského zákoníku lze uzavřít, že byl sjednán závazek úvěru, žalované tak svědčí přinejmenším povinnost k doplacení jistiny, kterou čerpala. S odkazem na § 1970 tamtéž pak žalobkyni současně náleží i úrok z prodlení, když splatnost nepochybně nastala nejpozději k [datum], když dle výpisu č. l. 51 žalovaná neuhradila již první povinnou splátku. Úrok z prodlení je tak považován od adekvátní doby, sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud mohl I. výrokem shora žalobě vyhovět v plném rozsahu. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná je zjevně předlužena, nadto žalobkyně neprokazovala, jakým způsobem původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost klienta. Spotřebitel je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu) a nadto, i když žalobkyně nezískala nárok na obchodní úrok, i samotný úrok z prodlení představuje určitý nárok, který lze považovat za výhodnou investici, neboť násobně převyšuje míru inflace a tím spíše pak většinu zajišťovacích investičních produktů, které zhodnocením míru inflace zpravidla ani nepřekračují. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě