20 C 197/2022-36 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a úroku z prodlení do zaplacení jak v I. výroku shora, za použití prostředku hromadné přepravy osob žalobkyně žalovaným dne [datum] (linka 25) bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, o svou aktuální doručovací adresu se nezajímá, soudu se jeho aktuální pobyt vypátrat nepodařilo. Z řízení sp. zn. 4 T 17/2022 vyplynulo, že je zřejmě osobou bez stálého bydliště, jako doručovací adresu označil svého bratra [jméno] [celé jméno žalovaného] na adrese Duk. hrdinů 289 v [obec]. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem o provedené přepravní kontrole žalobkyně prokázala, že žalovaný, identifikovaný občanským průkazem [číslo] cestoval prostředkem hromadné přepravy osob (linka 25 v 18:44 hodin, u stanice [příjmení]) a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem. Zápis odmítl podepsat. Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně prokázala stanovení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tarifem prokázala výši základního běžného jízdného beze slev ve výši 30 Kč (obojí vzhledem k počtu těchto řízení je pro soud notorieta). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze [datum], že vypracoval kvalifikovanou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a tuto zaslal (č. l. 19) do dispoziční sféry žalovaného (na adresu dle hlášenky). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, provozovanou žalobkyní. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku žalobkyně povinnost uhradit jízdné a po odhalení revizorem žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému. Žalobě proto soud mohl v plném rozsahu vyhovět výrokem I shora a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila co do sazby v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť trvá energetická a inflační krize a rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. 8. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku). Pro usnadnění je zde soud přejímá: číslo účtu [bankovní účet], [variabilní symbol]. Dále je již výlučně na žalovaném, zda doručení tohoto rozsudku a z jeho strany nezasloužené navýšení zákonné třídenní lhůty k plnění pochopí jako příležitost uhradit pohledávku a předejít vzniku dalších nákladů (zejm. náhrada zastupování v exekučním řízení, odměna a náklady soudního exekutora), či nikoliv. Soudní exekutor již po povinném z úřední povinnosti a na náklady povinného pátrat musí.