20 C 223/2022-32 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou, došlou Okresnímu soudu v Mostě dne [datum] a zdejšímu soudu postoupenou pro místní nepříslušnost usnesením ze dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] k vozidlu [registrační značka] [číslo] ([anonymizována čtyři slova]), když žalovaná jako vlastník/provozovatel vozidla neuzavřela v rozhodném období (70 dnů) pojištění odpovědnosti z provozu (4 550 Kč), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (300 Kč). 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila a důsledkem je tak předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud s ohledem na relativně čerstvou změnu adresy trvalého pobytu neshledal důvod po žalované v tomto případě pátrat (a není k tomu ani povinen), k doručení došlo náhradním způsobem, obálku poté bylo možno vhodit do označené domovní schránky. 3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně prokázala výpisem údajů z registru vozidel, že předmětné vozidlo je [anonymizována tři slova] s dieselovým motorem o obsahu 1 896 cm3, s maximálním výkonem 81 kW a váhou 1960 kg a žalovaná byla v té době jeho vlastníkem i provozovatelem – dle registru vozidel. [příjmení] žalovaná v řízení netvrdila, natož aby jej soudu prokázala. Žalovaná dle výzvy ze dne [datum] (č. l. 21) jako vlastník a provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době (70 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomínala dopisem ze dne [datum] a [datum]. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. ze shodného dne (na shodnou adresu trvalého pobytu). Žalovaná však od [datum] dle registru obyvatel změnila adresu trvalého pobytu na adresu jak v záhlaví shora, do dispoziční sféry jí tak byla ve skutečnosti zaslána pouze prvotní výzva. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a proto jí v rozsahu násobku 70 dnů při sazbě 47 Kč za den a paušálních nákladů 300 Kč vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky příspěvku a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Pokud žalovaná již není faktickým vlastníkem vozidla, či vozidlo neexistuje nebo není provozuschopné, měla by evidovaný stav v registru vozidel ve vlastním zájmu co nejrychleji dát do souladu se skutečností (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 114/20), jinak bude analogickému nároku čelit opětovně (pokud se tak již opět neděje za období od [datum]) – přičemž na případné odlišné posouzení výše denní sazby příspěvku (65 Kč denně) i jiným senátem zdejšího soudu rozhodně nemůže (přinejmenším statisticky) spoléhat. 6. Pokud se však týká 1 260 Kč a tomu příslušné části úroku z prodlení a z částky 300 Kč, soud shledal žalobu z těchto důvodů nedůvodnou a II. výrokem ji proto částečně zamítnul. 7. Pokud se týká 300 Kč coby náhrady za mimosoudní uplatnění práva na zaplacení, jedná se ve smyslu § 513 občanského zákoníku o pouhé příslušenství pohledávky a její úročení úrokem z prodlení tak není přípustné. 8. Ohledně 1 260 Kč pak soud shledal, že uplatnění sazby 65 Kč na případ vozidla [anonymizována tři slova] žalované (dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů toliko zdvihový objem motoru, vozidlo žalované tak formálně spadá do kategorie písm. h) 1 850 cm3 až 2 500 cm3. Již z výše sazby a porovnání s tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů v průměru cca 20 Kč denně, spíše ale násobně méně - notorieta) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru je však nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalované představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné. 9. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem totiž vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše maximální dosažitelný výkon vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Tomu odpovídá i sledování parametru maximálního výkonu u vozidel s hybridním pohonem. Důsledné uplatnění takového parametru by bylo nepochybně akceptovatelnějším kompromisem relativně jednoduchého normativního pravidla na diferenciaci vozidel a sazeb. To však o zdvihovém objemu motoru nelze říci a stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný konstrukční detail spalovacího motoru (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost plnění, maximální točivý moment, normovanou spotřebu paliva aj.) a dopustil by se stejného pochybení, neboť tyto detaily jsou závislé na odlišném přístupu k řešení spalovacího motoru (třebas ve shodné hmotnostní a výkonnostní třídě) a jejich vztah k pojistným rizikům je krajně nepravděpodobným (případně se může jednat o falešnou korelaci). Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES ze dne [datum] takové konkrétní kritérium (zdvihový objem válců) členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani zákon č. 168/1999 Sb., dle jehož § 15 odst. 12 má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu a stáří vozidla apod. (od určitého roku dokonce uchovává kopie technických průkazů vozidel). Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií silničních motorových vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se jeví zvolené řešení jako dílem svévolné, odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku neproporcionálně porušující jiné významné právo žalované. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem spolehlivě nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva ani způsobu plnění válců (tzn. atmosférické plnění s různou volumetrickou účinností sání vs. motory s nuceným přeplňováním turbodmychadly či kompresory). Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. relativně objemný, přesto relativně nízkovýkonný úsporný motor u vozidla žalované, které svou hmotností i délkou zjevně nevybočuje z vozidel střední třídy, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,0 litru s výkony mnohdy podstatně vyššími a to navíc ve vozidlech s výrazně většími rozměry, prázdnými hmotnostmi i maximálními dosažitelnými rychlostmi. Obdobně nelogickým postupem zákonodárce by bylo, pokud by např. systém poplatků a mýtného za použití dálnic a rychlostních komunikací nejrůznějšími vozidly (od osobních po těžké nákladní) nebyl závislý na délce platnosti, ujetých kilometrech a hmotnostní třídě vozidla (které mají logický vztah k míře opotřebovávání vozovky a zatížení sítě komunikací provozem), ale např. na počtu sedadel, nejvyšší dosažitelné rychlosti či právě zdvihovém objemu motoru. Nelogicky koncipovaná právní úprava vede k diskriminaci technických řešení a k deformaci technologického vývoje a tím mnohdy k nechtěným účinkům. Ostatně tlak na snižování zdvihového objemu motorů a jeho pofidérní vztah k reálné spotřebě vozidel, je široce diskutované téma, a je proto otázkou, zda předmětná vyhláška není právě skrytým projevem cílené diskriminace vozidel s relativně vysokým zdvihovým objemem s cílem jejich vytěsnění z vozového parku ekonomickým tlakem. Takový záměr by však v kontextu problematiky zajištění příjmu garančního fondu soud nemohl považovat za legitimní postup tvůrce předpisu podzákonné síly. 10. Tvůrce předpis