20 C 248/2022-61 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení té části plnění dle smlouvy [číslo] ze dne [datum], která nepodléhá pravomoci [anonymizována tři slova], konkrétně z vyúčtování [číslo] se splatností [datum] částky 30 Kč (pronájem zařízení), vyúčtování [číslo] se splatností [datum] částky 30 Kč (pronájem zařízení), vyúčtování [číslo] se splatností [datum] částky 17 Kč (pronájem zařízení) a vyúčtování [číslo] se splatností [datum] částky 1 000 Kč (smluvní pokuta za nevrácení pronajatého zařízení). Dále se domáhala úroků z prodlení v rozsahu jak I. výroku shora. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po žalovaném pátral, podařilo se jej kontaktovat telefonicky a žalovaný sdělil adresu pro doručení, kde sice bylo rovněž doručeno toliko náhradním způsobem, obálku však alespoň bylo možné poté vhodit do označené domovní schránky. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V jakémkoliv jiném řízení je tedy i nadále oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle účastnické smlouvy č. l. 11 ze dne [datum] se žalovaný zavázal platit za poskytnutou službu [příjmení] [anonymizována čtyři slova]) vyúčtování, zasílaná na korespondenční adresu [ulice a číslo] v [obec] a v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení při skončení smluvního vztahu zaplatit smluvní pokutu 1 000 Kč. Při kontraktaci byl předložen občanský průkaz žalovaného č. [tel. číslo]. Čtyřmi vyúčtováními č. l. 40 až 43 bylo prokázáno řádné vyúčtování částek jak výše se splatnostmi jak výše. Žalobkyně prokázala písemnou výpověď smlouvy dnem [datum] (č. l. 44). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 45) vypracování i zaslání (č. l. 47) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., avšak nikoliv do dispoziční sféry žalovaného, neboť použil chybnou adresu a nikoliv sjednanou korespondenční adresu (která má ve smluvním vztahu vždy přednost). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Plnění tak mohl vyhovět, neboť byla platně sjednána nájemní smlouva, z níž žalobkyně plnila řádně, žalovaný však nikoliv a žádné nájemné nehradil. Stejně tak byla sjednána smluvní pokuta, která byla žalovanému vyúčtována oprávněně. Soud tak mohl žalobě plně vyhovět a s odkazem na § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnosti dle fakturací a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za zaslání kvalifikované předžalobní výzvy náhrada nepřísluší, neboť nebyla odeslána do dispoziční sféry žalovaného (dle smlouvy). Ve smyslu § 142a o. s. ř. to však nemělo vliv na přiznání náhrady za ostatní úkony právní služby, neboť v důsledku pasivního přístupu žalovaného k soudem doručené žalobě (a výslovnému poučení, že pokud závazek uhradí dříve, než soud rozhodne, náhrada nákladů nebude žalobkyni přiznána vůbec) je zřejmé, že řízení proběhnout muselo a ostatní náklady právního zastoupení tím z hlediska účelnosti dodatečně„ konvalidovaly“. Žalovaný ničeho neuhradil, resp. od vypravení referátu soudce (dle kterého žalovaný obdržel i informativní emailovou zprávu) dne [datum] soudu žádná zpráva o splnění nedošla. Žalovaný tak nepochopitelně promeškal možnost vyhnout se polovině celkové pohledávky. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť trvá energetická, inflační a uprchlická krize a soud vůči žalovanému povolil jen letos již 2 exekuce. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil obě lhůty k plnění (fakticky se jedná o dvousplátkový kalendář), aby měl žalovaný reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; př