20 C 275/2021-37 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] za období od [datum] do [datum] s charakterem pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu, když roční pojistné činilo [částka], náklady upomínání a vymáhání za dvě upomínky [částka], a úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ([částka]). 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soud po jeho faktické adrese pátral a zjistil od zaměstnavatele i faktickou adresu, ani na té však žalovaný nemá označenou schránku (a hrozí tak, že se pro nepřevzetí rozsudku se symbolickou platební povinností ocitne v exekuci pro násobně větší částku). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně pojistnou smlouvou ze dne [datum] prokázala povinnost žalovaného hradit ve vztahu k pojištění odpovědnosti zaměstnance [částka] ročně od [datum] na dobu neurčitou, smlouva sazebník poplatků neobsahuje, samostatný sazebník č. l. 20 podpis žalovaného nenese. Taková sankce/poplatek není avizována ani v záznamu z jednání. Rozpisem plateb č. l. 16 žalobkyně prokázala, že samotné pojistné činí [částka], 2x [částka] je požadováno na nákladech vymáhání. Dopisy č. l. 17 a 18 žalobkyně prokázala upomínku žalovanému, výstrahu před zrušením pojištění a výpověď smlouvy ke dni [datum]. Právní zástupce žalobkyně prokázal předžalobní výzvou č. l. 19 a podacím archem č. l. 21, vypracování a odeslání kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (který svému smluvnímu partnerovi změnu adresy zřejmě neohlásil). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku s charakterem škodového neživotního pojištění. Nárok na částku [částka] z titulu dlužného pojistného za poměrnou dobu trvání pojištění je tedy nepochybný a soud mu mohl výrokem I shora vyhovět. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok z takové jistiny za žalobkyní uplatněné období činí po zaokrouhlení [částka]. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť jde o symbolickou platební povinnost a základní třídenní pariční lhůta je poměrně krátká i pro bezhotovostní platební styk. 6. Pokud se týká částky [částka] a příslušné části úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek (případně v ceníku), k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Upozornění na platební povinnost v rámci upomínek je pak již zcela bezpředmětné, neboť tyto představují jednostranné právní jednání a nemohou založit oproti původnímu závazku nové povinnosti. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalovanému. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle výroku III. hradit žalovanému ničeho.