20 C 293/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení jízdného [částka], přirážky [částka] k běžnému jízdnému a úroku z prodlení od následujícího dne za použití drážního prostředku hromadné přepravy osob právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalovaným bez platného dokladu o zaplacení jízdného [datum] (vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] v [obec] a [obec]). Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a od této následně na žalobkyni. 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, na adrese trvalého bydliště je nekontaktní, na původním trvalém bydlišti ([ulice a číslo] v [obec]) došlo sice rovněž k náhradnímu doručení, ale písemnost bylo poté alespoň možno vhodit do domovní schránky. Přitom OSSZ Teplice tuto adresu ještě k srpnu 2021 evidovala jako místo pro výplatu invalidního důchodu žalované. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Před zmnohonásobením pohledávky o náklady exekučního řízení tak může soud žalovanou„ zachránit“ jedině pokud uspěje s doručením i na jinou adresu, než na jakou je povinen doručovat (do [obec]). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení přepravních podmínek ze dne [datum] (č. l. 30) žalobkyně prokázala, že žalovaná cestovala vlakem původního právního předchůdce žalobkyně bez platného dokladu o zaplacení jízdného a identita byla zjištěna dokladem [číslo]. Výše přirážky k jízdnému ([částka]) vyplynula z příslušného tarifu [anonymizována dvě slova], platného v době uskutečnění jízdy (notorieta z dalších řízení shodné žalobkyně). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 13) a navazující smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (č. l. 27) a přílohou se seznamy postoupených pohledávek (č. l. 29) žalobkyně prokázala, že předmětná pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba], na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a následně na žalobkyni. Právní zástupkyně žalobkyně prokázala dopisem č. l. 31, že žalované zaslala kvalifikovanou výzvu k plnění před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaná cestovala prostředkem hromadné dopravy osob, provozovaným původním právním předchůdcem žalobkyně. Žalované vznikla nástupem do dopravního prostředku povinnost uhradit jízdné a po odhalení vlakvedoucím právního předchůdce žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému, která je stanovena v souladu vyhláškou č. 175/2000 Sb. příslušným tarifem. Žalobě proto mohl soud v plném rozsahu vyhovět, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila korektně, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od následujícího dne po splatnosti. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobu dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav a některá omezení v souvislosti s trvající pandemickou situací i nadále trvají, žalovaná již čelí několika obdobným exekucím a je poživatelkou invalidního důchodu (I. stupeň invalidity). Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jejího vlastního jednání, resp. pasivity) a přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měla reálnou šanci případně pohledávku uhradit před podáním (dalšího) důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, čímž by i tuto pohledávku znásobila. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. Pokud se pobyt žalované nepodaří vypátrat (a tam doručit) soudu, učiní tak na náklady žalované (zřejmě) soudní exekutor.