20 C 297/2022-27 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení pojistného z pojistné smlouvy [číslo] (pojištění odpovědnosti za provoz vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [číslo], ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb.) ze dne [datum] v rozsahu jak v I. výroku shora, a to za období nehrazení pojistného od [datum] až [datum], kdy následujícího dne pojištění pro nehrazení zaniklo. Smlouva měla být sjednána prostředky elektronické komunikace, přičemž žalovaný ke smlouvě přistoupil úhradou prvního (čtvrtletního) pojistného. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, soud však po něm pátral, zjistil mírně odlišnou adresu (shodná ulice, avšak [adresa]) a tam žalovaný převzal dne [datum] do vlastních rukou. 4. V zájmu žalovaného soud k okolnosti adresy trvalého pobytu konstatuje následující. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. K tomu v tomto případě došlo, soud však není touto adresou vázán ani v tomto řízení, natož v jiném řízení, natož pak jiné instituce, nežli zdejší soud. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti a žalovanému tak nic nebrání, aby zjištěnou adresu do registru obyvatel sdělil. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Návrhem smlouvy č. l. 12 a pojistkou č. l. 14 žalobkyně prokázala závazek žalovaného hradit čtvrtletně 1 248 Kč na dobu neurčitou z důvodu pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla jak výše. Žalobkyně prokázala upomínku i zánik pojistné smlouvy dopisem č. l. 16, resp. 17. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 18) vypracování i zaslání (č. l. 19) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (na korespondenční adresu dle smlouvy – rovněž [adresa]). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali pojistnou smlouvu ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., na kterou se podpůrně použijí ustanovení o pojištění dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z této vznikla žalovanému povinnost hradit sjednané pojistné vždy k prvnímu dni příslušného pojistného období, což učinil pouze v případě prvních tří pojistných čtvrtletí (implicitně vyplývá ze skutkových tvrzení). Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného (tzn. zda případně uhradil více). Žalobě tak soud mohl vyhovět v plném rozsahu, včetně požadovaného úroku z prodlení, který odpovídá § 1970 tamtéž a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení je zde ve prospěch žalovaného stanoven za období kratší, než mohlo být požadováno dle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. 7. Žalovaný se nachází v oddlužení, předmětná pohledávka však vznikla až za trvání povoleného oddlužení a účinek přerušení tohoto řízení tak nenastal. Žalovaný je oprávněn nakládat se svým majetkem a je i nadále plně zodpovědný za své později vzniklé pohledávky, které nejsou do oddlužení zahrnuty a kterých se nemůže týkat případné osvobození dle § 414 insolvenčního zákona. 8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť trvá energetická, inflační a uprchlická krize a mírné prodloužení splatnosti ekonomické zájmy žalobkyně a jejího právního zástupce zřejmě neohrozí. Je zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil obě lhůty k plnění (fakticky se jedná o„ dvousplátkový“ kalendář), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně 6 555 Kč; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. 10. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je t