20 C 317/2021-56 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení jízdného [částka], přirážky [částka] k běžnému jízdnému a úroku z prodlení od [datum] za použití drážního prostředku hromadné přepravy osob právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalovanou bez platného dokladu o zaplacení jízdného [datum] (vlak [číslo] mezi stanicemi [obec], hl. n., a [obec] [část obce]). Pohledávka byla původním věřitelem postoupena na [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a od této následně na žalobkyni. 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a opatrovníkovi žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož opatrovník žalované na výzvu ve stanovené lhůtě (v rozsahu tohoto poučení) nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Opatrovník se však vyjádřil věcně k uplatněnému nároku a to podáním ze dne [datum] (č. l. 34), ve kterém zrekapituloval dosavadní rozhodnutí soudu, kterými byla žalovaná zbavena způsobilosti k právním úkonům (2011), resp. posléze omezena ve svéprávnosti (2015 – rozsudek číslo jednací 15 P 85/2011-173; 2019), uvedla, že žalovaná v té době utíkala a dojížděla vlakem na [anonymizováno] za příbuznými. Uznala nárok na jízdné a přirážku k jízdnému, současně uvedla, že v důsledku [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byla ovlivněna její schopnost posoudit důsledky jednání (jízda bez platné jízdenky), neuznává však nárok na úrok z prodlení a náklady řízení, neboť s právní zástupkyní žalobkyně již v obdobném předchozím případě v prosinci 2017 písemně komunikovala a tato si tak měla být vědoma omezení svéprávnosti žalované. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení přepravních podmínek ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalovaná cestovala vlakem původního právního předchůdce žalobkyně bez platného dokladu o zaplacení jízdného a identita byla zjištěna dokladem [číslo] žalovaná byla zastižena na toaletě vlaku. K tomuto občanskému průkazu se soud dotázal Magistrátu města Teplice na případné vyznačení omezené svéprávnosti, zprávou ze dne [datum] (č. l. 54) bylo potvrzeno, že na občanském průkazu tato skutečnost vyznačena není. Výše přirážky k jízdnému ([částka]) vyplynula z příslušného tarifu [anonymizována dvě slova], platného v době uskutečnění jízdy (notorieta z dalších řízení shodné žalobkyně). Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], navazující smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohou se seznamy postoupených pohledávek žalobkyně prokázala, že předmětná pohledávka byla postoupena společností [právnická osoba], na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a následně na žalobkyni. Právní zástupkyně žalobkyně prokázala dopisem ze dne [datum], že žalované zaslala na její evidenční adresu výzvu k plnění před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř. 5. Jelikož soud rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu číslo jednací 15 P 85/2011-254 zjistil omezení svéprávnosti žalované s právní mocí [datum] a ustanovení veřejného opatrovníka ([územní celek]), jednal s opatrovníkem žalované. Ten k důkazu předložil svůj jmenovací dekret od soudu (č. l. 36), přehled četných [anonymizováno] žalované v [anonymizována dvě slova] v letech 2011 až 2017. Dopisem ze dne [datum], adresovaným opatrovníkem právní zástupkyni žalobkyně (k číslu jednacímu EPR [číslo] 2017 zdejšího soudu) a zápisem telefonického hovoru ze dne [datum] (č. l. 51) bylo prokázáno, že advokátka Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] si od prosince 2017 měla být vědoma, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti a má veřejného opatrovníka s připomenutím této skutečnosti v březnu 2019. Rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu číslo jednací 15 P 85/2011-173 (č. l. 43 p. v.) bylo prokázáno, že s právní mocí dnem [datum] byla žalovaná omezena na svéprávnosti mimo jiné potud, že nesměla nakládat s majetkem nad částku [částka] denně a nesměla uzavírat kupní smlouvy s předmětem plnění nad [částka] denně, dále smlouvy s opakujícím se plněním a další. Dle posudku k invaliditě č. l. 46 z roku 2014 je žalovaná postižena [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a dalšími komplikacemi. Dle rozhodnutí č. l. 45 nebyl žalované přiznán nárok na invalidní důchod pro nedosažení potřebné doby pojištění pro vznik nároku. Dle rozhodnutí Úřadu práce č. l. 48 a 49 má žalovaná od roku 2015 nároky osoby se ZTP/P a od roku 2017 nárok na doplatek na bydlení ve výši [částka] měsíčně. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaná cestovala prostředkem hromadné dopravy osob, provozovaným původním právním předchůdcem žalobkyně. Žalované vznikla nástupem do dopravního prostředku povinnost uhradit jízdné a po odhalení vlakvedoucím právního předchůdce žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému, která je stanovena v souladu vyhláškou č. 175/2000 Sb. příslušným tarifem. Přestože žalovaná trpěla duševní poruchou, z jejího jednání (ukrývání se na toaletě) je zřejmé, že si byla povinnosti hradit jízdné vědoma, ostatně sama bez pomoci byla schopna nasednout na správný vlakový spoj, směřující do stanice, kam se mínila (již po několikáté) dopravit. Pokud byla současně žalovaná omezena na svéprávnosti, ze zakoupení jízdenky nebyla vyloučena nad rámec [částka]. Nebylo prokázáno, jakou cenu by musela uhradit za celou cestu na [anonymizováno], zda by předkládala průkaz ZTP/P k dosažení slevy a podobně, v rozhodné době však žalovaná mohla platně uzavřít přepravní smlouvu na jízdné, pokud nepřevýšilo [částka] a přepravce současně neměl možnost poznat omezení svéprávnosti žalované. Nárok na [částka] na jízdném tak nepochybně vzniknul. 7. Současně soud shledal, že platně vzniknul i nárok na přirážku k jízdnému, která co do základu nároku vychází ze zákonného zmocnění (výši stanovuje dopravce v přepravním řádu) a má povahu blízkou smluvní sankci (smluvní pokutě). Vznik tohoto nároku povaha a rozsah omezení svéprávnosti žalované tak rovněž nevylučuje, neboť možnost sankce, která překročí [částka], je jako riziko již implicitně zahrnuta v omezení žalované na sjednávání závazků právě s hodnotou do výše [částka], když taková částka principiálně nevylučuje odpovědnost za sankce ze závazkových vztahů, které mohou dosáhnout i částek vyšších, a částka [částka] pak není ve vztahu k částkám jízdného (v řádech desítek až nižších stovek Kč) nikterak nepřiměřená či neobvyklá (pravidlem jsou spíše částky [částka]) a spíše má rozměr reparační (slouží k pokrytí nákladů odhalení a administraci černé jízdy pracovníkem přepravce), nežli ryze sankční. Žalovaná si tak případného„ prodražení“ obvyklého jízdného musela být vědoma, ostatně jednala právě jako obvyklý„ černý pasažér“ a snažila se přepravní kontrole vyhnout. Ostatně pro odpovědnost za škodu podle § 2920 odst. 1 a 2 o. z. platí, že nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu. (2) Nebyl-li nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného. Ačkoliv v projednávaném případě se nejedná o (quasi-) závazkový vztah z náhrady škody, ale o smluvní sankci, je (systémovým výkladem práva) zřejmé, že odpovědnost za nárok, který může převýšit obvyklé„ denní“ majetkové poměry osoby s omezenou svéprávností nejsou zákonem vyloučeny, pouze omezeny. 8. Žalobě proto mohl soud vyhovět v rozsahu [částka], ostatně právě v tomto rozsahu byl nárok opatrovníkem uznán (rozsudkem pro uznání však soud rozhodnout bez výslovného souhlasu žalobkyně nemohl, neboť šlo o uznání částečné, výslovně vylučující odpovědnost za úrok z prodlení). Soud však současně I. výrokem shora přiznal i část požadovaného úroku z prodlení, v sazbě, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., avšak pouze od doručení žalobního návrhu opatrovníkovi (dle doruče