20 C 329/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum] přirážky k jízdnému ve výši [částka] a úroku z prodlení do zaplacení jak v I. výroku shora, za použití prostředku hromadné přepravy osob žalobkyně žalovaným dne [datum] bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Pobyt žalovaného se soudu v řízení nepodařilo vypátrat, soud tak doručoval na evidenční adresu dle evidence obyvatel. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Proti žalovanému vedl zdejší soud již několik desítek řízení ve věci shodné žalobkyně a analogických nároků, žalovaný je zjevně k osudu těchto pohledávek lhostejný, neboť není myslitelné, aby o nich nevěděl (není-li zneužita jeho totožnost, [číslo obč. průkazu] 156 173 nicméně v databázi odcizených dokladů nefiguruje a soud jej tak má za platný a užívaný žalovaným). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem o provedené přepravní kontrole žalobkyně prokázala, že žalovaný, identifikovaný svým občanským průkazem [číslo] cestoval prostředkem hromadné přepravy osob (linka 8) a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem. Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně prokázala stanovení přirážky k jízdnému ve výši [částka], jízdného se žalobkyně v tomto případě nedomáhala (důvod soudu znám není). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze dne [datum], že vypracoval kvalifikovanou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a tuto zaslal (č. l. 19) do dispoziční sféry žalovaného (na evidenční adresu dle hlášenky). Pátrání po žalovaném žádný poznatek nepřineslo, ač je zřejmé, že se pohybuje na území hlavního města, kde jej pravidelně kontroluje (a řeší) státní i městská policie, kterým rovněž své aktuální kontakty neposkytuje, což však ke stanovení odlišné místní příslušnosti nepostačuje. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, provozovanou žalobkyní. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku žalobkyně povinnost uhradit jízdné a po odhalení revizorem žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému. Žalobě proto soud mohl v plném rozsahu vyhovět výrokem I shora a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila co do sazby v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], a z náhrady za přípravu a převzetí věci, za předžalobní výzvu a za žalobu, za něž přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. pro nezastoupeného účastníka. Jelikož je i sám žalobce plátcem DPH, přísluší mu tak částka 3x [částka], odpovídající navýšení paušální částky dle aktuálně platné sazby této daně. Soud si je vědom, že tyto úkony ve skutečnosti učinil právní zástupce – advokát, nicméně vzhledem k počtu opakujících se (prakticky po měsíci) těchto nároků je zřejmé, že nelze hovořit o právní moci v užším slova smyslu, ale o toliko administrativní pomoci. Soud proto přiznal takovou odměnu, jaká by náležela žalobkyni, pokud by úkony činila svými silami ona (včetně přípravy a převzetí, což za účelné považovat lze, neboť jen kvůli žalovanému žalobkyně zajisté nemusí měnit své postupy vymáhání), více za účelné považovat nelze. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, natož naději, že právě nyní započne vést odlišný život.