20 C 58/2022-70 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným původně u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne [datum] a zdejšímu soudu postoupeným pro místní nepříslušnost usnesením ze dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy kontokorentního typu k běžnému účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] s limitem [částka], kterou dnem [datum] pro nehrazení minimálních sjednaných splátek vypověděla. Domáhala se tak [částka] na jistině, [částka] na smluvním úroku za období od [datum] do [datum] a dále v sazbě 18,9 % ročně z jistiny do zaplacení, [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] a dále v sazbě 10 % ročně z jistiny do zaplacení. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, soud se pokusil o doručení na zjištěné možné adrese faktického pobytu (byť jednotlivá sdělení institucí se neshodují na čísle popisném – 74 nebo 75) a uspěl, neboť žalovaný písemnost dne [datum] převzal do vlastních rukou na adrese„ [ulice a číslo] u paní [příjmení], [PSČ] [obec]“, kterou však doručující orgán přeškrtl, není však zřejmý důvod. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 58 bylo prokázáno, že žalovaný se dne [datum] zavázal po přečerpání svého účtu až o [částka] splácet nejpozději do jednoho roku jistinu s navýšením o úrok 18,9 % ročně. Žádostí č. l. 57 ze shodného dne bylo prokázáno, že byla dostatečným způsobem zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když s ohledem na jistinu a přiměřený úrok nelze trvat na ověřování údajů, poskytnutých žalovaným. Ten zde deklaroval příjem z nespecifikovaného důchodu. Při pátrání po žalovaném soud zjistil, že žalovaný čerpá příspěvek na mobilitu (č. l. 37), je poživatelem [anonymizováno 6 slov] (č. l. 32) ve výši [částka] měsíčně, vyplaceného na adresu [ulice a číslo] v [obec] a tento žije s matkou, užívá úč. číslo [tel. číslo], jak zjistila Policie ČR (č. l. 34). Dopisem ze dne [datum] č. l. 62 žalobkyně prokázala předčasné vypovězení závazku. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 63) vypracování i zaslání (č. l. 64) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu nevyplývá žádné další řízení, obecným soudem žalovaného však vzhledem k trvalému pobytu v obvodu soudu v [obec] však zdejší soud nemá přehled o všech řízeních žalovaného, zejm. případných exekucích. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku s charakterem spotřebitelského závazku, z něhož žalobkyně plnila řádně, žalovaný nikoliv, pokud čerpanou jistinu s navýšením ve sjednané lhůtě neuhradil. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Žalobě tak mohl soud vyhovět, včetně sjednaného obchodního úroku a s odkazem na § 1970 tamtéž i včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení odpovídá skutkovým zjištěním a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Limitace výše příslušenství dle ustanovení § 122 odst. 4 ve spojení s 168 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. se v daném případě neuplatní, neboť k prodlení došlo před účinností těchto ustanovení. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný je zřejmě odkázán na invalidní důchod (čehož si žalobkyně v době kontraktace již měla být vědoma). Je tedy zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibliž