20 C 65/2022-30 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni shora v I. a II. výroku uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum] k vozidlu [registrační značka] [číslo] ([VIN kód]), když žalovaný jako vlastník/provozovatel vozidla neuzavřel v rozhodném období (122 dnů) pojištění odpovědnosti z provozu ([částka]), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. Již z předchozího řízení soud věděl, že žalovaný žije dlouhodobě v zahraničí, adresu trvalého bydliště si v [obec] zřídil až po zahájení tohoto řízení (nebyl tak dán důvod pro vyslovení místní nepříslušnosti), v mezidobí si dále zřídil datovou schránku, informativně soud listiny zasílal i jeho matce. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, písemnost mu byla do datové schránky doručena náhradním způsobem, k návrhu se nevyjádřil. 3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dle výzvy ze dne [datum] (č. l. 18) jako vlastník a provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřel v tvrzené době (122 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Identitu žalovaného žalobkyně zjistila z registru vozidel. K vozidlu soud dle [příjmení] zjistil, že se jedná o vozidlo [anonymizována dvě slova]) [příjmení], vyrobené v roce 2005, s motorem 1.4. Dle veřejné databáze parametrů vozidel (např. [webová adresa]) se v pětidveřové variantě jedná o vozidlo s maximálním výkonem 70 kW, když vozidlo dosahuje prázdné hmotnosti okolo jedné tuny, má délku nepřevyšující 4 030 mm, má kombinovanou spotřebu benzinu 6,1 litru na 100 ujetých km a maximálně dosahuje rychlosti 178 km/h, když tyto údaje platí pro obě možné varianty vozidla. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, a proto jej žalobkyně o zaplacení upomínala dopisem ze dne [datum], rovněž doručovaným na tehdy platnou adresu trvalého bydliště žalovaného. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z předešlého dne (na shodnou adresu trvalého pobytu). 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a proto jí v rozsahu násobku 122 dnů při sazbě [částka] za den a paušálních nákladů [částka] vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni plnění dle I. výroku shora. Protože je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky příspěvku a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Pokud se však týká [částka] a tomu příslušné části úroku z prodlení a dále úroku z prodlení z nákladů [částka], soud shledal žalobu z těchto důvodů nedůvodnou a II. výrokem ji proto částečně zamítnul. 6. Pokud se týká [částka] coby náhrady za mimosoudní uplatnění práva na zaplacení, jedná se ve smyslu § 513 občanského zákoníku o pouhé příslušenství pohledávky a její úročení úrokem z prodlení tak není přípustné. 7. Pokud se týká [částka] s úrokem z prodlení, soud shledal, že uplatnění sazby [částka] na případ vozidla [anonymizována dvě slova]) [příjmení] žalovaného (dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů toliko zdvihový objem motoru, vozidlo žalovaného tak formálně spadá do kategorie písm. g) 1 350 cm3 až 1 850 cm3. Již z výše sazby a porovnání s tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů v průměru cca [částka] denně, spíše ale násobně méně - notorieta) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu spalovacího motoru je však nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalovaného představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné. 8. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem totiž vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše maximální dosažitelný výkon vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Tomu odpovídá i sledování parametru výkonu u vozidel s hybridním pohonem. Stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný konstrukční detail (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost plnění, maximální točivý moment, normovanou spotřebu paliva aj.) a dopustil by se stejného pochybení. Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/103/ES ze dne [datum] takové konkrétní kritérium (zdvihový objem válců) členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani zákon č. 168/1999 Sb., dle jehož § 15 odst. 12 má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu a stáří vozidla apod. (od určitého roku dokonce uchovává kopie technických průkazů vozidel). Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií silničních motorových vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se jeví zvolené řešení jako dílem svévolné, odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku neproporcionálně porušující jiné významné právo žalovaného. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem spolehlivě nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva a způsobu plnění válců (tzn. atmosférické plnění s různou volumetrickou účinností sání vs. motory s nuceným přeplňováním turbodmychadly či kompresory). U vozidla žalovaného to platí dvojnásob, dle nízkého výkonu se pravděpodobně jedná o atmosféricky plněný benzinový motor. Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. relativně objemný, přesto relativně nízkovýkonný úsporný motor vozidla žalovaného, které svou hmotností i délkou zjevně nevybočuje z vozidel subkompaktní ani kompaktní třídy, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,0 litru s výkony mnohdy podstatně vyššími a to navíc ve vozidlech s výrazně většími rozměry, prázdnými hmotnostmi i maximálními dosažitelnými rychlostmi. 9. Tvůrce předpisu selhal, pokud měl stanovit pomocné kritérium, které by korespondovalo s výší pojistných rizik, která pojišťovny stanovují na základě mnoha dalších kritérií, zejména pak stáří vozidla, hmotnosti vozidla, výkonu vozidla (nemluvě o kritériích, navázaných přímo na osobu pojišťence/provozovatele/řidiče či na oblast provozování či roční nájezd vozidla) apod. Je-li smyslem zákonné úpravy institutu povinného ručení garantovat úhradu případné škody, vzniklé viníkem dopravní nehody ostatním účastníkům silničního provozu či třetím osobám, pak takové riziko nepochybně narůstá (na straně viníka) spíše s kritérii, jako je hmotnost, výkon či normovaná spotřeba vozidla, nežli jednotlivý konstrukční detail motoru, působící v tomto kontextu smysluplně nanejvýše do masového nástupu přeplňovaných nízkoobjemových motorů, kdy pouhý zdvihový objem motoru přestal s výkonnostní třídou korelovat. Má-li soud posoudit, zda je přijaté opatření rozumným řešením konfliktu mezi právem žalovaného na ochranu majetku a zájmem [obec] kanceláře pojistitelů na dostatečném naplnění Garančního fondu, dospěl soud k závěru, že nikoliv. Soud tedy úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. zvolil odlišné zařazení vozidla žalovaného a to do kategorie písm. f) se sazbou [částka] za den, které více odpovídá obvyklé velikosti, hmotnosti a výkonu daného vozidla a motorizace. Pokud soud v minulosti zjistil, že kritérium zdvihového objemu se u jinak prakticky shodných vozidel a shodných ostatních parametrů skutečně odlišuje, šlo o rozdíl řádově nižší, než zakládá odkazovaná vyhláška, a není zřejmé, zda taková cenová diference vychází z reálných pojistných událostí, či zda je právě důsledkem této vyhlášky. Uvedené zařazení nelze považovat za otázku řešitelnou v daný okamžik odborným či znaleckým posudkem konkrétní