20 C 69/2022-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení jízdného [částka], přirážky [částka] k běžnému jízdnému a úroku z prodlení od následujícího dne za použití drážního prostředku hromadné přepravy osob právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalovaným bez platného dokladu o zaplacení jízdného [datum] (vlak [číslo] směr [obec]), resp. jízdného [částka] a přirážky [částka] k běžnému jízdnému a úroku z prodlení od následujícího dne za použití drážního prostředku hromadné přepravy osob právního předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) žalovaným bez platného dokladu o zaplacení jízdného [datum] (vlak [číslo] směr [obec]). Obě pohledávky byly původním věřitelem postoupena dne [datum]. 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, návrh mu byl doručen toliko náhradním způsobem a obálka se poté vrátila soudu, neboť ji na adrese trvalého pobytu nebylo kam vhodit. Soud neuspěl ani s obyčejnou zásilkou na možnou zjištěnou alternativní adresu [ulice a číslo] v [obec]. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou, k čemuž však nedošlo. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Žalovaný však jen v roce 2021 čelil nebo čelí dvěma exekucím pro jistiny [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Kč a zřejmě se jen obdobná poučení nemohou příliš dotknout. Ze zprávy Probační a mediační služby žalovaný nemá jiné bydliště, avšak pracuje v mezinárodní nákladní dopravě v různých evropských zemích. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení přepravních podmínek ze dne [datum] (č. l. 19) žalobkyně prokázala, že žalovaný cestoval vlakem původního právního předchůdce žalobkyně bez platného dokladu o zaplacení jízdného a identita byla zjištěna občanským průkazem ([číslo]). Oznámením o závadách a potvrzením o nedodržení přepravních podmínek ze dne [datum] (č. l. 18) žalobkyně prokázala, že žalovaný cestoval vlakem původního právního předchůdce žalobkyně bez platného dokladu o zaplacení jízdného a identita byla zjištěna občanským průkazem ([číslo]). Výše přirážky k jízdnému ([částka]) v obou případech vyplynula z příslušného tarifu [anonymizována dvě slova], platného v době uskutečnění jízdy (notorieta z dalších řízení původní věřitelky). Již oznámením původního věřitele ze dne [datum] (č. l. 15 a 16) žalobkyně prokázala, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Právní zástupkyně žalobkyně prokázala shodnými dvěma dopisy a podacím archem č. l. 17, že žalovanému zaslal kvalifikovanou výzvu k plnění před podáním žaloby ve smyslu § 142a o. s. ř. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestovala prostředkem hromadné dopravy osob, provozovaným právním předchůdcem žalobkyně. Žalovanému vznikla v obou případech nástupem do dopravního prostředku povinnost uhradit jízdné a po odhalení vlakvedoucím právního předchůdce žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému, která je stanovena v souladu vyhláškou č. 175/2000 Sb. příslušným tarifem. Žalobě proto mohl soud v plném rozsahu vyhovět, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila korektně, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., od následujícího dne po splatnostech. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se právní zástupce domáhala odměny za dvě předžalobní výzvy, soud konstatuje, že tak více než zjevně činí ve snaze uměle navýšit svou odměnu, když výzvy odeslal shodného dne (dokonce na shodném podacím archu). Takový náklad nelze považovat za účelný. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav, nyní byl vyhlášen další a některá omezení v souvislosti s trvající pandemickou situací i nadále trvají, nadto probíhají boje na Ukrajině spolu z bezprecedentní humanitární katastrofou a uprchlickou krizí a lze očekávat další omezení ekonomiky i běžného života. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jejího vlastního jednání) přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měl reálnou šanci případně pohledávku uhradit před podáním (dalšího) důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, čímž by tuto pohledávku znásobil o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je zřejmě důvodem odkupu těchto pohledávek a vedení nalézacího řízení. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář (kterým je ostatně již stanovení dvou rozdílně dlouhých paričních lhůt), nebyl shledán žádný zvláštní důvod.