21 C 207/2020-116 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 207 079,43 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně uzavřela dne 24. 3. 2014 s osobou [anonymizována dvě slova] smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Na základě uvedené smlouvy pořádal [anonymizována dvě slova] (dále jen dlužník) a žalovaná o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření, kdy s oběma zmíněnými osobami uzavřela žalobkyně dne 24. 6. 2016 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření do výše 250 000 Kč. Dlužník a žalovaná byli povinni hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 770,90 Kč, počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, a současně byli povinni provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši 750 Kč na vkladový účet stavebního spoření. Dlužník a žalovaná úroky z meziúvěru řádně nespláceli a nečinili pravidelné vklady na vkladový účet stavebního spoření, proto žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2019 a 14. 6. 2019 v souladu s úvěrovými podmínkami odstoupila od úvěrové smlouvy a požadovala úhradu celé pohledávky. Oznámení o odstoupení bylo dlužníku i žalované doručeno. Ke dni 13. 6. 2019 žalobkyně provedla zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu v částce 43 630 Kč proti své pohledávce na meziúvěrovém účtu. Pohledávka byla splatná nejpozději dne 13. 6. 2019 a činila k tomuto datu 207 138,06 Kč; dlužník ani žalovaná ji neuhradili. Dne 19. 6. 2019 bylo dlužníku povoleno oddlužení. Žalobkyně dále žádala o přiznání smluvního úroku ve výši 8,5 % ročně a zákonného úroku z prodlení ode dne 14. 6. 2019, od kdy jsou žalovaná a dlužník v prodlení. Po odstoupení od smlouvy obdržela žalobkyně z insolvenčního řízení částku 58,63 Kč, kterou započetla na úhradu jistiny, a domáhá se tak v tomto řízení úhrady částky jistiny úvěru 207 079,43 Kč. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. K žalobě uvedla, že se necítí být zavázána k zaplacení žalované částky (s příslušenstvím), a to už jen z toho důvodu, že žalobkyně zejména neposoudila s odbornou péčí její schopnost úvěr splácet. Žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná, nemá a neměla dostatečný příjem, byla a je v zásadě ženou v domácnosti a je tedy toho názoru, že úvěrová smlouva je neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Úvěr byl poskytnut jejímu manželovi, žalovaná neovládala český jazyk, a pokud nějakou listinu opatřila svým podpisem, nevěděla, o co se jedná. Z půjčených peněz neměla žalovaná žádný užitek. 3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované poukázala na skutečnost, že žalovaná neuvádí žádné relevantní skutečnosti. Úvěrová smlouva byla uzavřena na základě společné písemné žádosti dlužníka a žalované. Dle čl. VI. Odst. 1 úvěrové smlouvy jsou dlužník a žalovaná zavázáni společně a nerozdílně. Meziúvěr byl vyčerpán na základě písemné žádosti dlužníka a žalované, a to dne 24. 6. 2014 bankovním převodem částky 247 500 Kč na účet příjemce [anonymizována dvě slova], částka 2 500 Kč byla vyčerpána na úhradu poplatku za poskytnutí meziúvěru. Argument, že žalovaná neměla z půjčených peněz žádný užitek, nemůže jít nikterak k tíži žalobkyně, neboť ta respektovala pokyn dlužníka a žalované, na jaký účet mají být prostředky poukázány. Rovněž argument žalované, že neovládá český jazyk, nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalovaná nebyla povinna ani ze strany žalobkyně nikterak nucena k uzavření smlouvy, a pakliže smlouvu podepsala, musí být jejím obsahem vázána. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 551/2012 jsou dle názoru žalobkyně možné aplikovat i v tomto případě. Žalované n nic nebránilo, aby si smlouvu před podpisem nechala přeložit do jazyka, kterému rozumí a pokud tak neučila, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Úvěruschopnost dlužníka byla prověřována zkoumáním jeho příjmů a předpokládaných výdajů, dále nahlížením od rejstříku SOLUS a BRKI, rovněž se posuzoval poměr splátky úvěru k čistému měsíčnímu příjmu, nejvyšší dosažené vzdělání dlužníka, typ bydlení a den nástupu do zaměstnání. Dlužník neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že před uzavřením smlouvy dostatečně zjišťovala zejména majetkové poměry dlužníka a že jeho schopnost splácet úvěr je dána. 4. Žalovaná je cizí státní příslušnicí, státní občankou Ruské federace s povoleným pobytem na území České republiky v obvodu působnosti Okresního soudu v Teplicích Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních podepsaná dne 12. 8. 1982 v Moskvě (dále jen„ Smlouva“) nemá zvláštní ustanovení týkající se pravomoci soudů k projednání majetkových sporů. Všeobecná ustanovení Smlouvy stanoví, že občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní občané. Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na soudu druhé smluvní strany činné ve věcech občanských, mohou před nimi vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za stejných podmínek jako občané druhé smluvní strany. Pravomoc českého soudu k projednání věci je dána dle článku XXXI. Všeobecných obchodních podmínek stavebního spoření žalobkyně (platných od 1. 1. 2014) a byla by dána i dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU 1215 2012. Rozhodným právem je právo české. 5. Soud ve věci opakovaně jednal, kdy provedl účastníky navržené listinné důkazy a vyslechl navrženého svědka [příjmení] [jméno]. Žalobkyně setrvala po celou dobu řízení na svých žalobních tvrzeních a tvrzeních uvedených v replice k vyjádření žalované, pouze v průběhu řízení doplnila, že žalovaná s manželem původně žádali o úvěr ve výši 300 000 Kč, až následně ve výši 250 000 Kč. Oba také svými podpisy stvrdili správnost údajů na předložených listinách, sami uváděli náklady na domácnost, a pokud uvedli nesprávné údaje, bylo by možné z jejich strany uvažovat o úvěrovém podvodu. Žalovaná uvedla, že žalobkyně má nárok pouze na vrácení jistiny v té části, která nebyla uhrazena, když úvěrová smlouva byla sjednána neplatně, neboť žalobkyně s odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalované jako spoludlužníka ze smlouvy. Žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované vůbec a úvěruschopnost jejího manžela nedostatečně. 6. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu několikrát částečně zpět, neboť po podání žaloby obdržela od insolvenčního správce postupně platby ve výši celkem 12 259 Kč (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 16. 9. 2021, o kterém bylo rozhodnuto usnesením soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 11. 2021, které nabylo právní moci dne 4. 12. 2021), dále ve výši 3 772 Kč (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 1. 2022) a ve výši 1 886 Kč (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 8. 3. 2022). 7. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 8. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, rozhodl soud, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a řízení dle tohoto dispozitivního úkonu žalobkyně co do částky 5 658 Kč s příslušenstvím zastavil. 9. Z provedeného dokazování pak dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření vyplývá, že tento učinil žalobkyni [příjmení] [jméno] dne 24. 3. 2014, kdy cílová částka měla být sjednána ve výši 300 000 Kč a pravidelný měsíční vklad ve výši 1 500 Kč. Dne 24. 3. 2014 požádal [anonymizována dvě slova] a žalovaná o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření za účelem údržby, rekonstrukce, změny či modernizace bytu. [anonymizována dvě slova] uvedl v žádosti průměrný měsíční příjem ve výši 14 527 Kč, žalovaná žádný příjem neuvedla. Z potvrzení žalobkyně ze dne 27. 3. 2014 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] byla uzavřena smlouva o stavebním spoření na cílovou částku 300 000 Kč, která byla zaevidována pod [číslo]. Dne 17. 4. 2014 požádal [anonymizována dvě slova] o snížení cílové částky stavebního spoření na částku 250 000 Kč, přičemž dopisem ze dne 30. 4. 2014 mu žalobkyně potvrdila snížení cílové částky u smlouvy [číslo]. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření vyplývá, že tato byla uzavřena dne 23. 6. 2014 mezi žalobkyní jako věřitelem a [anonymizována dvě slova] a žalovanou jako dlužníky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření dlužníkům, a to do výše 250 000 Kč, a po přidělení cílové částky úvěru ze stavebního spoření do výše 150 000 Kč, za účelem údržby a změny bytu. Účastníky bylo konstatováno, že k datu sepisu smlouvy činí zůstatek na účtu stavebního spoření částku 1 670 Kč, přičem