21 C 308/2021-36 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 5 708 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 18. 6. 2020 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře na stránkách [webová adresa]. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ze její poskytnutí ve výši 797 Kč nejpozději do 10. 7. 2020. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení pohledávky a žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení částky 2 500 Kč jako nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením za písemné výzvy a rovněž částky 1 411 Kč představující smluvní pokutu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 22. 3. 2022, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně poukázala dne 18. 6. 2020 převodem z účtu u [právnická osoba], na účet vedený rovněž u [právnická osoba], č. ú. 43 [bankovní účet], částku 3 500 Kč, přičemž ve stejný den byla na tento účet částka 3 500 Kč i připsána. Ze sdělení [právnická osoba], vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byl ke dni 18. 6. 2020 žalovaný. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Smlouva o zápůjčce“, která je podepsána toliko žalobkyní, stejně tak i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Upomínkami ze dne 17. 7. 2020, 24. 7. 2020 a 31. 7. 2020 měl být žalovaný vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky, doklad o odeslání těchto upomínek nebyl soudu doložen. Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 16. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, který mu vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 6. 2020, a to nejpozději do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dle podacího lístku doporučeně dne 17. 6. 2021. 6. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. 7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce. V řízení bylo toliko prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a disponentem byl v předmětném období žalovaný, částku 3 500 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 500 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 500 Kč. 8. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení poplatku za sjednání a poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 797 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 411 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. 9. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 3 500 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 17. 6. 2021 a dnem 22. 6. 2021 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 25. 6. 2021 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, a soud mu tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 3 500 Kč i zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26. 6. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 11. 7. 2020 do 25. 6. 2021 nebyl žalovaný v prodlení s vrácením peněžitého plnění (jistiny a tvrzeného sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky), a od 26. 6. 2021 dosud pak ani není v prodlení s vrácením částky 797 Kč, tj. tvrzeného sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky, který nebyl v tomto řízení prokázán, jak již bylo uvedeno shora. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ani žalobkyně, ani žalovaný neměli ve věci převážný úspěch, který by umožnil jedné ze stran náhradu nákladů řízení přiznat. 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.