24 C 206/2021-31 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 9. 4. 2021 domáhala částky 2 068 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 2. 2020, dne 26. 5. 2020 došlo k ukončení pracovního poměru, a to jeho okamžitým zrušením ze strany žalobkyně. V měsíci květnu 2020 žalovanému nevznikl nárok na mzdu, neboť bez omluvy nedocházel do práce, a nebylo možné provést srážku ze mzdy žalovaného na pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Žalobkyně byla nucena uhradit doplatek pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za měsíc květen 2020 ve výši 1 590 Kč. Tato částka je předmětem žaloby. Dále se žalobkyně domáhá částky 478 Kč představující náhradu mzdy za 0,5 dne dovolené, na kterou však žalovanému nevzniklo právo, protože jeho pracovní poměr trval od 20. 2. 2020 do 27. 5. 2020 a měl nárok na čerpání dovolené v délce 1,5 dne. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. 4. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. 5. Z pracovní smlouvy ze dne 20. 2. 2020 vyplývá, že žalovaný pracoval od 20. 2. 2020 pro žalobkyni jako řidič MKD, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. 6. Z listiny nazvané Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 30. 4. 2020 vyplývá, že žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr se žalovaným pro neomluvenou absenci od 27. 4. 2020. 7. Z doručenky RR [číslo] CZ vyplývá, že dopis ze dne 30. 4. 2020 byl zaslán žalovanému na adresu [adresa žalovaného], zásilka byla uložena dne 12. 5. 2020, žalovaný si ji v úložní době nevyzvedla a dne 29. 5. 2020 byla vrácena odesílateli. 8. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2020 vyplývá, že žalovaný čerpal v březnu 2020 dva dny dovolené. Dále ze mzdového listu vyplývá, že žalovaný měl neomluvenou absenci v době do 27. 4. 2020 do 25. 5. 2020 v délce 29 dnů. Žalovanému nebyla za měsíc květen vyplacena mzda a žalovanému vznikl dluh vůči žalobkyni ve výši 2 068 Kč. 9. Z dopisu ze dne 12. 6. 2020 ve spojení s doručenkou s podacím číslem RR [číslo] CZ vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 068 Kč ve lhůtě do 13. 7. 2020, zásilka zaslaná na adresu [adresa žalovaného], byla vrácena odesílateli s poznámkou„ odstěhován“. Žalobkyně zaslala výzvu k úhradě žalovanému rovněž na adresu [adresa žalovaného], tuto zásilku si žalovaný nevyzvedl. 10. Dopisem ze dne 14. 1. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby prostřednictvím svého advokáta do 29. 1. 2021, dopis byl odeslán na adresu [adresa žalovaného] adresu [adresa žalovaného]. 11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako řidič MKD od 20. 2. 2020, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dopisem ze dne 30. 4. 2020 žalobkyně se žalovaným okamžitě zrušila pracovní poměr pro jeho neomluvené absence, dopis byl zaslán na adresu [adresa žalovaného], zásilka byla uložena k vyzvednutí dne 12. 5. 2020, žalovaný si zásilku v úložní době nevyzvedl. Od 27. 4. 2020 do 25. 5. 2020 žalovaný bez omluvy nedocházel do práce. Za měsíc květen 2020 odvedla žalobkyně za žalovaného pojistné na všeobecné zdravotní pojištění ve výši 1 590 Kč. Za měsíc květen nebyla žalovanému vyplacena mzda, neboť práci nevykonával. Žalovaný čerpal v březnu 2020 dva dny dovolené. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 068 Kč výzvou ze dne 12. 6. 2020 ve lhůtě do 13. 7. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 14. 1. 2021. 12. Ohledně nároku žalobkyně na doplatek pojistného na všeobecné zdravotní pojištění ve výši 1 590 Kč, zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 8 a § 9 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, § 5 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a podle § 250 odst. 1 zákoníku práce č. 266/2006 Sb., když žalovaný jako zaměstnanec tím, že bez omluvy nedocházel ve dnech od 27. 4. 2020 do 25. 5. 2020 do zaměstnání, způsobil žalobkyni škodu v podobě odvedeného pojistného na zdravotní pojištění ve výši 1 590 Kč, které nemohlo být žalovanému sraženo ze mzdy, když na mzdu za uvedené období nevznikl žalovanému nárok (podle § 109 odst. 1 zák. práce mzda náleží za vykonanou práci). Z uvedených důvodů soud nároku žalobkyně vyhověl. 13. Ohledně nároku na částku 478 Kč za přečerpanou dovolenou, zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 336, § 212 a násl. zákoníku práce č. 266/2006 Sb., a v souladu s ust. § 4 zákoníku práce i podle § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když z předložených listinných důkazů vyplývá, že pracovní poměr žalovaného byl žalobkyní okamžitě zrušen dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro neomluvené absence žalovaného od 27. 4. 2020 do 25. 5. 2020, a to dopisem ze dne 30. 4. 2020. V souladu s ust. § 336 odst. 4 zákoníku práce bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno žalovanému fikcí dnem 27. 5. 2020 a tím dnem byl pracovní poměr ukončen. Žalovaný v roce 2020 čerpal celkem 2 dny dovolené a byla mu za to vyplacena náhrada mzdy ve výši 2 150 Kč. Žalovanému však vznikl nárok na dovolenou v délce 1,5 dne a bezdůvodně se tak ve smyslu § 2991 obč. zák. obohatil o náhradu mzdy za 0,5 dne dovolené ve výši 478 Kč. 14. V souladu s ust. § 4 zák. práce a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vzniklo žalobkyni rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, tedy od 14. 7. 2020. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 068 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč.