27 C 214/2021-83 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce (otec žalované) se žalobou došlou soudu dne 21. 7. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud počínaje dnem 1. 9. 2021 zrušil jeho povinnost přispívat na výživu žalované (dceru žalobce), která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Argumentoval tím, že žalovaná nereagovala na jeho výzvu ke sdělení, zda hodlá pokračovat ve studiu, a případnému předložení potvrzení o studiu. Ke svým poměrům uvedl, že se od posledního rozhodnutí nezměnily s tím, že žije s přítelkyní v bytě o velikosti 2+kk, pracuje jako voják z povolání a má ještě jednu vyživovací povinnost ve výši 3 500 Kč měsíčně. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že stále studuje na střední škole, na kterou nastoupila bezprostředně po ukončení základní školy. Uvedla, že žalobce o ni nejevil od přibližně tří let jejího věku žádný zájem. Na lístek s textem„ Milá dcero, bylo ti osumnáct let [datum], pokud studuješ, pošli mi doklad o studiu.“, proto nereagovala. Sdělila soudu, že netušila, že žalobce hodlá podat žalobu. V průběhu řízení doplnila, že byla přijata ke studiu na [obec] škole finanční a správní, kde by měla začít studovat v příštím akademickém roce. 3. Žalobce si v žalobě postěžoval„ že dcera se se mnou absolutně nestýká“, žalovaná ve vyjádření k žalobě žalobci vyčetla, že o ni neprojevuje„ alespoň minimální zájem“. 4. Kromě vyjádření k žalobě žalovaná v podání došlém soudu dne 25. 8. 2021 podala soudu vzájemný návrh, jímž se domáhala zvýšení výživného z částky 2 600 Kč měsíčně počínaje dnem 25. 8. 2018 na částku 4 000 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2021 na částku 5 500 Kč měsíčně. Zdůraznila, že naposledy bylo o povinnosti žalobce přispívat na její výživu rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tedy v době, kdy navštěvovala základní školu. Upozornila na tehdejší poměry žalobce i své vlastní. Nastínila svou současnou situaci a změny svých potřeb. 5. Žalobce se vzájemným návrhem nesouhlasil, uvedl, že začal sám platit výživné ve výši 3 500 Kč, ale víc platit nemůže. Sdělil soudu, že si uvědomuje vzniklý nepoměr, když na výživu mladší dcery přispívá částkou 4 000 Kč měsíčně. Zopakoval však, že více platit nemůže, protože má dluh u banky, který si nemůže dovolit přestat splácet. 6. V době od září 2021 do začátku května 2022 probíhala mezi zástupci účastníků jednání o smírném vyřešení sporu, k němuž nakonec nedošlo, a proto soud nařídil na den 30. 5. 2022 k projednání věci soudní jednání, které však nakonec nebylo ani zahájeno. Před jeho zahájením soud věc s účastníky probíral, moderoval výměny názorů účastníků a snažil se zprostředkovat uzavření smíru mezi účastníky. Účastníci zformulovali po náročném vyjednávání do protokolu text smíru, kterým byla řešena nejen výše běžného výživného, ale také výše a způsob úhrady nedoplatku na výživném i otázka náhrady nákladů řízení. Část protokolu s vyjednaným textem smíru byla vytištěna a předložena účastníkům k podpisu, avšak žalobce návrh smíru podepsaný zástupcem žalované neakceptoval. 7. Před zahájením jednání odročeného na den 13. 6. 2022 vzal žalobce„ poté, co se seznámil s poměry dcery“ žalobu o zrušení povinnosti platit výživné zpět. 8. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení o zrušení povinnosti žalobce přispívat na výživu žalobkyně, protože ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání. 9. Po provedeném dokazování a na základě celé řady shodných (nesporných) tvrzení účastníků učinil následující závěr o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro posouzení návrhu na zvýšení výživného. 10. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalobce povinen počínaje dnem 1. 4. 2008 přispívat na výživu žalobkyně částkou 2 600 Kč měsíčně. Žalovaná v době vydání uvedených rozhodnutí navštěvovala mateřskou školu, žádné zvláštní potřeby nebyly v rozhodnutích zmíněny. Žalobce v době vydání uvedených rozhodnutí pracoval jako voják z povolání, jeho průměrný čistý měsíční výdělek přesahoval 24 000 Kč a byl mu vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 10 100 Kč měsíčně. Příjem žalobce byl zatížen exekučními srážkami. Kromě povinnosti připívat na výživu žalované, měl rozhodnutími Okresního soudu v Litoměřicích uloženy povinnosti přispívat na výživu své dcery [obec] [anonymizováno], narozené dne [datum] částkou 2 000 Kč měsíčně a na výživu její neprovdané matky [jméno] [příjmení] na dobu dvou let částkou 4 000 Kč měsíčně. 11. V současné době žalovaná dokončila studium ve čtvrtém ročníku studijního oboru obchodní akademie, cestovní ruch a průvodcovství na Střední škole pro marketing a ekonomiku podnikání, s. r. o. v [obec] složením maturitní zkoušky a byla přijata ke studiu na Vysoké škole finanční a správní v oboru regionální rozvoj. Mezi účastníky řízení byly nesporné náklady, které žalovaná vynakládá na pravidelné výdaje (školné, léky a kultura, školní akce či obědy) nebo vynaložila na větší jednorázové výdaje (autoškola, maturitní ples, notebook, tablet, ortodontická léčba, ojetý osobní automobil). 12. Žalobce stále pracuje jako voják z povolání, jeho průměrný čistý měsíční výdělek (včetně příspěvku na bydlení) přesahoval v období měsíců srpna 2018 až srpna 2021 40 500 Kč a v období měsíců září 2021 až května 2022 35 100 Kč. Výdělek za období do srpna 2021 byl silně ovlivněn výkyvem v období od ledna do července 2019, v němž přesáhl průměrný čistý měsíční výdělek žalobce 70 500 Kč. Příjem žalobce již není zatížen exekučními srážkami a kromě povinnosti připívat na výživu žalované, má již jen jednu vyživovací povinnost k dceři [obec] [anonymizováno]. Výše výživného na tuto dceru žalobce byla zvýšena rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z částky 2 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně, který dosud nenabyl právní moci. Mezi účastníky byla nesporná výše nákladů na bydlení žalobce ve výši přibližně 7 100 Kč měsíčně. 13. Podle § 910 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. 14. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 15. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 16. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 17. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 18. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) je možno rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 19. Po posouzení zjištěného skutkového stavu po právní stránce zejména podle shora citovaných ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu dospěl soud k závěru, že nároky žalované jsou po právu. 20. Nejprve je třeba zdůraznit, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam. Rozhodujícím kritériem je„ schopnost sám se živit“ ve smyslu citovaného ustanovení § 911 občanského zákoníku. U zletilého dítěte lze zásadně očekávat, že tuto schopnost již nabylo, ale je třeba v každém konkrétním posuzovaném případě zkoumat, zda realizaci této schopnosti nebrání nějaká právně relevantní okolnost. Takovou okolností může být i studium zletilého dítěte na střední či vysoké škole. V takovém případě je opět nutné pečlivě se zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, respektive mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. 21. Soud je přesvědčen, že prokázané studium žalované na střední škole tyto podmínky splňuje, a proto vyživovací povinnost žalobce k žalované trvá. Protože od posledního rozhodnutí o výši výživného, které je žalobce povinen žalované platit, uplynulo více než třináct let, je na