27 C 233/2021-56 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 26. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 29 968,77 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 15. 8. 2018, když žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr. Požadovaná částka měla být součtem poskytnuté a nevrácené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 027 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 992 Kč. Při nařízení jednání soud vyzval žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení tak, že zcela konkrétně uvede, jakými úkony právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedisponuje, a proto bere žalobu zpět v části týkající se zaplacení nesplaceného úroku ve výši 1 027 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 992 Kč. Výrokem I. rozsudku proto soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které učinila žalobkyně dříve, než začalo jednání. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] připravila listinu pojmenovanou Smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo] s datem 15. 8. 2018, avšak tato listina nebyla žalovanou jako„ klientem“ podepsána. [právnická osoba] odeslala dne 15. 8. 2018 na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč [právnická osoba] za žalovanou v celkové výši 31 019 Kč (?) byla postoupena žalobkyni. Dne 11. 3. 2021 zástupce žalobkyně odeslal žalované Výzvu před podáním žaloby. Po posouzení shora uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ani jiné smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, na základě níž měly (či mohly) vzniknout v řízení uplatněné nároky. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., což však žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu neumožňuje ani právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), neboť částka 20 000 Kč byla právní předchůdkyní žalobkyně odeslána na shora uvedený účet, jehož majitelkou podle zprávy [právnická osoba] ze dne 2. 12. 2021 nebyla v rozhodném období žalovaná. Proto soud výrokem II. rozsudku zpětvzetím nedotčenou část žaloby o zaplacení 22 968,77 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení zamítl. O nákladech řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, když za úspěch žalované je třeba považovat i částečné zastavení řízení, k němuž nedošlo pro chování žalované, a proto by měla nárok na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.