41 C 156/2022 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 86.546,45 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vzniklý v důsledku neplnění povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o hotovostním úvěru a o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum]. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu žaloba společně s výzvou k vyjádření byla doručena dne [datum] postupem uvedeným v ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., a to na adresu pro doručování (trvalé bydliště – ul. [anonymizována tři slova], [obec]) dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. 4. Žalobkyně souhlasila s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání. 5. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru a o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi účastníky vyplývá, že tito si sjednali roční úrokovou sazbu 22,8 % při úvěru do výše 100.000 Kč a v případě revolvingového úvěru 26,28 % při úvěrovém rámci 15.000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal žalobkyni měsíčně platit 232 Kč za pojištění schopnosti splácet úvěr zajištěné žalovanému žalobkyní. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zjišťovala jeho rodinný stav včetně počtu vyživovaných dětí, druh bydlení, dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmů žalovaného. 7. Z výpisu čerpání splátek a úhrad vyhotoveném ke dni [datum] vyplývá, že žalovaný na zesplatněné jistině dluží žalobkyni částku 86.314,45 Kč a 232 Kč na pojištění. 8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 2395 a násl. OZ (oddíl 7 – Úvěr) a dospěl k závěru, že žaloba je jak v části týkající se dluhu ve výši 86.314,45 Kč a podle § 12 odst. 1 a 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tak v částce 232 Kč, důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a pojištění, žalobkyně splnila svou povinnost poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a zajistit pojištění, ale žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a pojistné nedostál. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, když výše smluvního úroku (22,8 %) byla mezi účastníky sjednána přímo v těle smlouvy a svou výší není nepřiměřená. Pro úplnost soud uvádí, že veden nálezem Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 3512/2011 považuje poplatky i smluvní pokutu za řádně sjednané, neboť jsou obsaženy přímo v těle smlouvy, ke které žalovaný připojil svůj podpis. 9. Na tomto místě soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradil. 10. Vedle práva na zaplacení uvedené pohledávky se smluvním úrokem z prodlení má žalobkyně podle § 1970 OZ právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala po žalovaném úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení dle § 1968 OZ ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v rozhodném znění, a proto soud jejímu návrhu i v této části vyhověl. 11. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl jak ve výroku I. toho rozsudku uvedeno. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21.176,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.462 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86.546,45 Kč sestávající z částky 4.580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4.580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4.580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14.640 Kč ve výši 3.074,40 Kč. 13. Protože žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, soud uložil v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta. 14. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.