12 C 194/2023-109 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou ze dne 23. 6. 2023 doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 303 041,66 Kč s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 286 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 4 057,54 Kč měsíčně. Úrokovou sazbu stany sjednaly ve čl. II odst. 6 smlouvy o úvěru. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala v souladu s požadavky zákona úvěruschopnost žalovaného s odbornou péči, když vycházela z tvrzení žalovaného a dále nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a při vyhodnocování rizik úvěrovaného porovnala získané informace s historickými daty Českého statistického úřadu. Úvěr byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet a jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou měsíčních splátek, oznámila žalovanému, že úvěr prohlásila za splatný ke dni 24. 10. 2022 a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalobkyně dále požadovala obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 11 739,82 Kč a dál úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni předání případu k vymáhání advokátní kancelář, tj. ke dni 29. 5. 2023 v částce 17 722,29 Kč, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatné jistiny dluhu. Dále žalobkyně požadovala úrok z prodlení počítaný z částky dlužného obchodního úroku, kapitalizovaný ke dni 29. 5. 2023 částkou 1 058,86 Kč a dále částkou 2 010 Kč, jakožto dílčími poplatky předepsanými žalovanému v souladu se sazebníkem. Požadovaná částka 1 500 Kč představuje opět dílčí poplatky předepsané žalovanému v souladem se sazebníkem. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se konkretizace zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to zejména na základě zhodnocení informací požadovaných získaných od žalovaného prostřednictvím žádosti klienta o úvěr ze dne 21. 7. 2021, kde zjistila, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru s příjmem ve výši 24 194 Kč, což ověřila výpisem z běžného účtu [příjmení] měsíční příjem domácnosti činil 36 000 Kč a porovnala jeho příjmy s odhadnutými výdaji na základě historických dat z ČSÚ. Disponibilní zdroje žalovaného, při zohlednění závazků vůči žalobkyni v měsíční výši 5 491,04 Kč a vůči dalším osobám ve výši 97 Kč. Výsledkem tak bylo zjištění, že žádost žalovaného byla schválena ve výši úvěru 286 000 Kč s měsíční splátkou 4 057,54 Kč. Matematický model výpočtu byl takový, že od příjmu 24 194 Kč odečetli interní a externí splátky ve výši 5 491,04 a 97 Kč a dále životní náklady 11 598,32 Kč s tím, že maximální měsíční splátka (takto zjištěná) pro žalovaného činila částku 4 905,35 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud nařídil jednání na den 29. 11. 2023, na které se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 6. Ze smlouvy o úvěru pojištěním schopnosti splácet bylo zjištěno, že předmětná smlouva není podepsána ani jednou ze stran. Podpis žalobkyně chybí zcela a namísto podpisu žalovaného je zde uveden pouze strojově vyplněný způsob přihlášení a podepisování [příjmení] a [anonymizováno] podpisu [číslo]. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru není nikým podepsán. 7. Z žádosti o expres půjčku ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že banka vycházela z údajů o klienta (žalovaného), tedy že jde o vysokoškolsky vzdělaného muže bydlícího ve vlastním domě (bytu), povoláním dělník/řemeslník ve výši 24 194 Kč s tím, že je v tomto zaměstnání od 1. 1. 2018 a celkovým příjmem domácnosti 36 000 Kč. V žádosti je uveden výsledech schválení úvěru 256 000 Kč se splátkou 4 057,54 Kč. 8. Z posouzení úvěruschopnosti bankou vyplývá, že deklarovaný čistý měsíční příjem klienta činil 24 194 Kč a byl ověřen z běžného účtu. Povolání klienta bylo na dobu neurčitou s tím, že příjem domácnosti činil 36 000 Kč, klient je ženatý a vlastní dům/byt, má jednu vyživovanou osobu a dosavadní interní splátky činí 5 491,04 Kč a externí splátky 97 Kč. Výše splátek a příjem žalovaného byl ověřen z údajů, které měla žalobkyně k dispozici, další údaje (např. pracovní poměr na dobu neurčitou či dosažené vzdělání) ověřovány nebyly. 9. Z platební historie vyplývá, že žalovanému byl dne 21. 7. 2021 poskytnut úvěr 286 000 Kč a jsou zde zaznamenány jednotlivé splátky úvěru a jejich započítání na položky. Celkem žalovaný uhradil 44 600,64 Kč (9 x částka 4 459,54 Kč a 1x částka 4 464,78 Kč). Údaje o čerpání úvěru a jeho splácení vyplývají i z výpisu z úvěrového účtu za období 21. 7. 2021 do 28. 4. 2023. 10. Dopisem ze dne 26. 10. 2022 žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlásila úvěr za splatný s tím, že částku 284 784,90 Kč má uhradit nejpozději do 9. 11. 2022. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 6. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím právního zástupce, k úhradě dluhu s tím, že pokud tak neučiní, bude věc vymáhána soudně. Dopisy byly odeslány dne 27. 10. 2022 a 5. 6. 2023 11. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 12. Žalobkyně žalovanému dne 21. 7. 2021 poskytla částku 286 000 Kč na jeho běžný účet bez toho, aby řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, jelikož vycházela pouze z údaje o výši příjmu, který byl žalovanému zasílán na běžný účet. Žalobkyně neověřovala typ pracovního poměru, tedy to, že je skutečně na dobu neurčitou, neověřila vzdělání a nevyžádala si od žalovaného alespoň dílčí údaje o jeho pravidelných výdajích, které by pak mohla na základě svých statistických či matematických postupů ověřovat. Uvedené finanční prostředky poskytla na základě nikým nepodepsané smlouvy. 13. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je zčásti nedůvodná. 14. Žalobkyně v řízení neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť uzavření smlouvy nemohla prokázat nikým nepodepsaná smlouva. Soud podotýká, že pouhé nahrazení podpisu strojově uvedenými údaji nesplňuje podmínky pro závěr o podepsání dokumentu elektronicky. K takovému závěru by bylo třeba doplnění tvrzení ze strany žalobkyně, která se však svojí neúčastí u jednání poučení ve smyslu § 118a odst. 1 vzdala. Byť soud učinil i závěr o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, na posouzení toto již nemělo dopad, jelikož tomu by tak bylo pouze při zjištění řádně uzavřené úvěrové smlouvy. 15. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že vzhledem k neprokázání uzavření smluvního vztahu lze žalobkyni přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku poskytnuté jistiny po odečtení provedených úhrad, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala poskytnutí částky 286 000 Kč žalovanému a současně bylo v řízení prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 44 600,64 Kč. Dopisem ze dne 26. 10. 2022 odeslaným následujícího dne žalobkyně oznámila žalovanému, že prohlásila úvěr za splatný s tím, že částku 284 784,90 Kč má uhradit nejpozději do 9. 11. 2022. Jelikož bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti, došlo ke splatnosti na výzvu žalobkyně ze dne 26. 10. 2022 se splatností dne 9. 11. 2022. V souladu s ust. § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti a ve zbytku jistiny a příslušenství (představující poplatky, kapitalizovaný úrok, kapitalizovaný úrok z prodlení z úroku a úrok z prodlení do 9. 11. 2022) nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 972,72 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 902 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 303 041,66 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 520 Kč ve výši 6 199,20 Kč. 17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.