120 C 24/2022-35 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení nájemného a záloh na služby s tím spojené za měsíce červen 2022 (8 260 Kč) a červenec 2022 (do 18. 7., kdy žalovaný byt opustil – 4 796 Kč) s úrokem z prodlení jak shora ve vztahu k bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec], který je ve vlastnictví žalobkyně. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl v plném rozsahu vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své ryze evidenční adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Doručeno mu bylo na adrese evidenčního bydliště náhradním způsobem, kdy po uplynutí úložní doby se písemnost vrátila soudu, tak i na adresu [adresa]. Žalovaný se však nijak nevyjádřil. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 5 žalobkyně prokázala předmět svého podnikání. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 3 prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětnému bytu (i celému domu). Nájemní smlouvou č. l. 7 žalobkyně prokázala povinnost žalovaného platit za nájem předmětného bytu od února 2021 do ledna 2022 nájemné 5 535 Kč měsíčně s inflační doložkou. Evidenčním listem č. l. 9 bylo prokázáno, že na zálohách za služby spojené s tímto nájmem měl dále měsíčně žalovaná hradit 2 000 Kč, nájemné od února 2022 již činilo 6 260 Kč. Evidenčním listem za červenec 2022 bylo zjištěno stanovení poměrného nájemného a zálohy na celkem 4 796 Kč. Z přehledu dluhů a nedoplatků vyplývá, že žalovaný dluží žalobkyni více, než je předmětem tohoto řízení. Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 13) vypracování i zaslání (č. l. 14) kvalifikované předžalobní výzvy ze dne [datum] ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu žalobkyně dále proti žalovanému vedla řízení sp. zn. 124 C 11/2022 a 127 C 18/2022, zahájené žalobou ze dne [datum] pro 16 520 Kč s příslušenstvím, kde již bylo pravomocným platebním rozkazem žalobkyni vyhověno a na náhradě nákladů řízení jí bylo přiznáno 2 200 Kč (z toho soudní poplatek 1 000 Kč). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Strany platně sjednaly závazek nájmu předmětného bytu, z něhož žalovanému svědčila povinnost hradit sjednané nájemné dle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zálohy na služby spojené s nájmem bytu (§ [číslo] tamtéž). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud tak mohl vyhovět a žalovaného zavázat plněním. Ohledně záloh dosud neuplynula lhůta k jejich vyúčtování (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb., která uplyne [datum], u této žalobkyně je však dále pravidelně překračována o cca 1 rok), lze tak i nadále požadovat zálohy, nikoliv ještě vyúčtování skutečných spotřeb. Jelikož je žalovaný v prodlení, osvědčila žalobkyně s odkazem na 1970 o. z. nárok i na úroky z prodlení jak v I. výroku shora, když počátek prodlení odpovídá splatnosti nájemného dle smlouvy (do 25. dne příslušného měsíce) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 200 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Soud však shledal, že za důvodné lze považovat pouze rozdíly v odměně a soudním poplatku tak, jako by žalobkyně uplatnila nárok dle sp. zn. 127 C 18/2022, když projednávaný nárok byl toho dne již po splatnosti, předžalobní výzva měla zjevně ryze formální význam a bylo tak účelné nároky uplatnit společně, byť by to znamenalo první nárok o týden pozdržet. Právní zástupkyně však generuje značné množství sériových návrhů proti shodným účastníkům a vůle ke spojování z její praxe zjevně nevyplývá, stejně jako ochota smířit se se skutečností, že se jedná o agendu formulářových návrhů. Jelikož na odměně by soud ani při spojení obou nároků nepřiznal více, než 1 200 Kč, k vypořádání zbývá pouze rozdíl v soudním poplatku. Ten by při společném uplatnění činil 1 479 Kč, nikoliv 2x 1 000 Kč, proto soud přiznal toliko 479 Kč, zbytek nebyl vynaložen účelně. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 8. O lhůtách k