120 C 4/2023-40 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení nájemného z pachtovních smluv [číslo] ze dne [datum] k pozemkům parc. [číslo] v [katastrální uzemí] za období let 2020 až 2022 (3x 557 Kč a 139 Kč) a [číslo] ze dne [datum] k pozemkům parc. [číslo] v [katastrální uzemí] za období let 2021 až 2022 (2x 9 995 Kč a 2 191 Kč). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na pouhé evidenční adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud po žalovaném marně pátral, doručoval pak pouze náhradním způsobem na evidenční adresu žalovaného. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného evidenční adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem č. l. 4 žalobkyně prokázala oprávnění Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jednat jménem žalobkyně. Oprávnění k oběma smlouvám lze dovodit z označení pachtýře. Pachtovní smlouvou č. l. 5 s přílohami žalobkyně prokázala, že žalovanému propachtovala výše uvedené pozemky parc. [číslo] za nájemné 557 Kč na dobu neurčitou od [datum] se splatností k 1. 10. každého roku pozadu. Upomínkou ze dne [datum] č. l. 11 bylo prokázáno upomínání žalovaného k nájemnému z této smlouvy. Výpovědí smlouvy č. l. 14 bylo prokázáno, že žalobkyně pacht vypověděla k [datum] Pachtovní smlouvou č. l. 9 s přílohami žalobkyně prokázala, že žalovanému propachtovala výše uvedené pozemky parc. [číslo] část [číslo] (2 200 m2) za nájemné 9 995 Kč na dobu neurčitou od [datum] se splatností k 1. 10. každého roku pozadu. Upomínkou ze dne [datum] č. l. 12 bylo prokázáno upomínání žalovaného k nájemnému z této smlouvy. Výpovědí smlouvy č. l. 16 bylo prokázáno, že žalobkyně pacht vypověděla ke dni doručení výpovědi ze dne [datum]. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali pachtovní smlouvy ve smyslu § 2332 a následující o. z., z nichž žalobkyně plnila řádně, žalovaný nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud tak mohl žalobě vyhovět, neboť bylo požadováno ujednané nájemné až do okamžiku, k němuž žalobkyně prokázala skončení pachtu. S odkazem na § 1970 o. z. náleží žalobkyni i úrok z prodlení, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a počátek prodlení odpovídá splatnosti jednotlivých plateb nájemného. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož předžalobní výzvu a žalobu vypracovala a podala zástupkyně žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á 300 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Od soudního poplatku byla žalobkyně osvobozena. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud proto uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek ve výši 1 200 Kč. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Ostatně žalovaný je zjevně masivně předlužen, je zřejmě nemajetný a oddalování splatnosti by tak pouze poškozovalo zájmy žalobkyně ve vztahu k pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalovaného.