20 C 133/2023-33 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení smluvní pokuty 21 029,72 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení za období od [datum] do [datum] z jistiny 99 383,63 Kč a 998 Kč, když zdejší soud již pravomocným rozsudkem pro uznání číslo jednací 141 C 9/2020-49 žalobkyni přiznal nárok na jistinu 100 781 Kč s úrokem 77,28 % ročně z částky 84 290,16 Kč od [datum] do zaplacení (do dosažení 251 856 Kč), což zahrnuje smluvní pokutu 20 472,28 Kč za období od [datum] do [datum]. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání na den [datum]. Žalovaná se k věci nevyjádřila, doručeno jí bylo náhradním způsobem, k jednání se bez omluvy nedostavila a soud jednal v její nepřítomnosti. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům: 4. Ze soudem připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 20 C 285/2022, kde byl uplatněn nárok ze zápůjček od [právnická osoba], ze dne [datum] s jistinou 45 000 Kč a ze dne [datum] s jistinou 19 000 Kč, vyplynulo, že dle zákaznické karty č. l. 25 žalovaná dne [datum] deklarovala pracovní poměr„ koordinátorky“ u společnosti„ [anonymizováno]“ v [anonymizováno] s příjmem 99 999 Kč měsíčně a běžnými měsíčními výdaji 10 000 Kč a splátkami 18 442 Kč, dne [datum] (č. l. 28) pak u stejné firmy popsala svůj úvazek jako„ pokojská“ se shodným příjmem i výdaji, ale splátkami již pouze 13 500 Kč měsíčně. O těchto údajích přirozeně žalobkyně vědět nemohla, soud je uvádí pro úplnost. 5. Avšak současně platí, že dne [datum] byla sjednána smlouva o zápůjčce (č. l. 26) s 18 měsíčními splátkami po 4 908 Kč. Ze shodného spisu dále vyplynulo, že od dubna do července 2020 byla v evidenci uchazečů o zaměstnání, v červenci 2020 bylo žalované vyplaceno porodné a od téhož měsíce nejméně do září 2022 čerpala rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, sporadicky také příspěvek na bydlení. Dle přehledu řízení tamtéž (č. l. 59) je žalovaná masivně předlužena, od roku 2020 čelí exekucím pro souhrnnou jistinu téměř 1 milion Kč. Již v tamním řízení soud opatřoval výpis NRKI (CNCB; č. l. 66) a vyplynulo z něj, že kromě předmětného úvěru a obou zápůjček jak výše, zde dále figuruje úvěr od [právnická osoba], ze dne [datum] s jistinou 390 598 Kč a měsíční splátkou 14 221 Kč, na pořízení vozidla [anonymizována dvě slova] na leasingu. Historie sahá pouze do října 2020, kdy žalovaná byla již 270 dní v prodlení. Dále od stejné společnosti čerpala úvěr dne [datum] s jistinou 17 995 Kč a v říjnu 2020 již byla 445 dní v prodlení. Dále od shodné společnosti čerpala úvěr s jistinou 20 995 Kč dne [datum], s měsíční splátkou 875 Kč, v říjnu 2020 byla 445 dní v prodlení. Konečně pak u této společnosti načerpala ještě dne [datum] revolvingový úvěr rámcem 190 000 Kč, k říjnu 2020 byla v prodlení 439 dní. Soud v tamním řízení opatřoval i výpis BRKI (CBCB; č. l. 73), z něj vyplývají úvěry od [právnická osoba], ze dne [datum] (jistina 250 000 Kč a úvěrový rámec 250 000 Kč) a ze dne [datum] (jistina 300 000 Kč). 6. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 141 C 9/2020 vyplynulo, že žalobkyně se již domáhala návrhem plnění, které jí bylo přiznáno shora v 1. odstavci odkazovaným rozsudkem zdejšího soudu. [příjmení] [příjmení] č. l. 10 bylo zjištěno, že zde nejsou žádné relevantní údaje. Z hodnocení klienta (č. l. 17) vyplývá, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem ze zaměstnání 20 400 Kč u [právnická osoba], kde měla pracovat již od září 2018 (což je v rozporu s tvrzeními vůči [právnická osoba], jak výše), výdaje v podobě životního minima 3 410 Kč, 1 000 Kč na nájemném a inkasu a žádné jiné výdaje. Byla doložena kopie pracovní smlouvy (č. l. 28), dle níž měla žalovaná pracovat jako administrativní pracovník na plný úvazek za mzdu 19 500 Kč, potvrzení o příjmu od tohoto zaměstnavatele (č. l. 26) s průměrnou mzdou za poslední 3 měsíce 20 457 Kč a dvě výplatní pásky (č. l. 25 a 27) za únor a březen 2019. Podepsané dokumenty č. l. 15 a 19 neměly pro věc význam. Všechny listiny žalovaná podepisovala biometricky a soud tak dovozuje (a žalobkyně po tomto konstatování nečinila jiná skutková tvrzení či důkazní návrhy), že žalovaná se s listinami mohla v písemné podobě seznámit teprve poté, co je biometricky podepsala a byly vytištěny a doslány, a to dle dopisu ze dne [datum] (č. l. 23), kterým je oznamováno schválení žádosti o úvěr a je přikládán splátkový kalendář. Doručení je prokázáno dodejkou č. l. 32 do vlastních rukou žalované dne [datum]. Z odporu žalované ze dne [datum] (č. l. 43) proti platebnímu rozkazu vyplývá, že úvěr čerpala, žádala o splátky, tvrdila, že do srpna 2019 pracovala v zahraničí, pak přišel koronavirus, o práci přišla ona i přítel, nadto otěhotněla, v únoru 2020 se vrátili do ČR a [datum] porodila dítě. 7. Návrhem smlouvy č. l. 11 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že usilovala o sjednání úvěru, dle kterého by žalované poskytla 85 000 Kč a ona by jí ve 36 splátkách po 5 830 Kč zaplatila 209 880 Kč, což odpovídá úrokové míře astronomických 101,76 % ročně. Z přehledu ke smlouvě č. l. 22 vyplývá, že žalovaná uhradila pouze první splátku. Ve smlouvě je dále sjednána i smluvní pokuta (čl. 6). Dle rozsudku zdejšího soudu pod číslem jednacím 141 C 9/2020-49, který nabyl právní moci [datum], již bylo žalované uloženo platit žalobkyni 121 253 Kč s úrokem z prodlení a s obchodním úrokem 72,28 % ročně (do dosažení částky 251 856 Kč), dále s náklady řízení 28 859,40 Kč. 8. Dle registru obyvatel má žalovaná skutečně jednu vyživovací povinnost, syn je narozen [datum]. Dle zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení Teplice ze dne [datum] (č. l. 24) je bez zaměstnavatele, nepodniká a nepobírá důchod. Předmětný spis již jiné, pro věc podstatné listiny, neobsahuje, upomínky a výzvy nemají pro výsledek řízení význam. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaná zbývající smluvní pokutu neuhradila) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od [datum] je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru. 11. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom