20 C 324/2023-30 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne [datum], zaplacení dlužného plnění z pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] – pojištění vozidla [anonymizována dvě slova] s [registrační značka] za období od [datum] do [datum] (9 815 Kč) a dvou poplatků á 300 Kč za odeslání dvou upomínek. Vše požadovala s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 825 Kč za dobu od [datum] do [datum] Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil usnesením č. l. 8 svou místní nepříslušnost a spis postoupil zdejšímu soudu, který vyslovil s postoupením nesouhlas a ten byl usnesením odvolacího soudu shledán důvodným (č. l. 8). Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil svou nepříslušnost opětovně (č. l. 16), když od žalovaného na tel. [tel. číslo] zjistil, že žalovaný [datum] skutečně bydlel v [obec]. 2. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl a čelil by tak záhy další exekuci), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Již původní soud však v rámci posuzování podmínky místní příslušnosti po žalovaném pátral a podařilo se jej telefonicky zkontaktovat a žalovaný pro doručování označil svou podnikatelskou datovou schránku. Veškeré další doručování v tomto řízení tak již bude probíhat do této. 4. V případě, že má účastník datovou schránku jakožto podnikající fyzická osoba, je třeba mít na paměti, že pokud je řízení vedeno proti žalovanému v postavení fyzické osoby (nepodnikající), doručovací adresou v takovém řízení je adresa trvalého pobytu dle registru obyvatel (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017) – dokud, jako v této věci, žalovaný výslovně neurčí adresou jinou. 5. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V tomto řízení tedy žalovaný adresu pro doručování sdělil, pro jiná řízení je i nadále oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (dokud žalovaný neučiní faktickou adresu adresou pro doručování i v dalších řízeních či všeobecně). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka – v tomto případě zřízena pro fyzickou osobu nepodnikající („ bez IČO“). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Ostatně nejde o plané vyjádření, žalovaný již čelí dalšímu řízení - sp. zn. 24 C 108/2023. 6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně smlouvou prokázala existenci škodového (čistě havarijního) pojištění vozidla A8 s pojistným 34 968 Kč ročně, splatným po 17 135 Kč čtvrtletně. Poplatek 300 Kč není ve smlouvě upraven, je obsažen v samostatném, nepodepsaném sazebníku. Byly doloženy upomínky z [datum], [datum], [datum], [datum] (zánik pojištění ke dni [datum]) a [datum], když rovněž poslední upomínka již zmiňuje vypovězení smlouvy a zánik pojištění pro nezaplacení druhého pojistného. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze dne [datum] vypracování i zaslání kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojistné smlouvy ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku na škodové pojištění, z nichž žalobkyně plnila řádně, žalovaný nikoliv. Nárok na částku 9 815 Kč z titulu dlužného pojistného za požadované období trvání pojistného vztahu je tedy nepochybný a soud mu mohl I. výrokem shora vyhovět. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda pojistné již neuhradil) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Stejně tak mohl soud přiznat úrok z prodlení z této částky za korektně stanovené období (ve prospěch žalovaného) a se správně použitou sazbou (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tento úrok činí po zaokrouhlení na celé koruny 777 Kč. 8. Pokud se týká částek 2x 300 Kč a příslušné části úroku z prodlení (48 Kč), soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takové poplatky nebyly sjednány v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Pojistné smlouvy přitom obsahují nesčetná ujištění právní povahy, není tedy rozumného důvodu, proč by relativně neměnné poplatky (které v této výši soud projednává již mnoho let) nemohly být součástí několikastránkové smlouvy. 9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (nad 90 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2