24 C 128/2023-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 4. 2023 domáhala částky 42 154 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2019, dne 18. 9. 2019 byla mezi účastníky uzavřena kvalifikační dohoda na základě které bylo žalovanému poskytnuto peněžní plnění za náhradu mzdy za vyčerpané studijní volno ve výši 57 669 Kč (včetně zdravotního a sociálního pojištění) a školné ve výši 40 705 Kč, celkem byla žalovanému poskytnuta částka 98 374 Kč. V kvalifikační dohodě se žalovaný zavázal setrvat u žalobkyně v pracovním poměru po dobu studia a po jeho úspěšném ukončení nejméně po dobu 4 let, pro případ porušení této povinnosti se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni náklady, které skutečně vynaložila v souvislosti s plněním svých povinností dle kvalifikační dohody, max. do částky 96 229 Kč. Žalovaný úspěšně ukončil studium dne 25. 11. 2019, jeho pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru dne 23. 2. 2022. Žalobkyně se tak domáhá částky 42 154 Kč představující celkovou výši nákladů vynaložených v souvislosti s kvalifikační dohodou sníženou o odpracovanou dobu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. není třeba k projednání věci samé nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. V souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud vyzval účastníky k tomu, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně soud poučil účastníky o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podáním již v žalobě, žalovaný se k uvedené výzvě soudu nevyjádřil. 5. Z předložených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 3. 2019 ve znění Dohody o změně pracovní smlouvy [číslo] vyplývá, že žalovaný pracoval od 1. 4. 2019 pro žalobkyni jako přestavbář PD (od 1. 10. 2019 jako klapkař), pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, se zkušební dobou v délce tří měsíců. Z Kvalifikační dohody ze dne 18. 9. 2019 vyplývá, že žalobkyně se zavázala umožnit žalovanému získání profesní kvalifikace zámečník absolvováním studia při zaměstnání v rozsahu 300 hodin, v době od 30. 9. 2019 do 25. 11. 2019. V kvalifikační dohodě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku v rozsahu nezbytně nutném k účasti na vyučování a uhradit za zaměstnance školné. Žalovaný se v dohodě mimo jiné zavázal absolvovat a řádně ukončit studium a setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po dobu studia a nejméně po dobu čtyř let po jeho úspěšném ukončení. Pro případ nesplnění tohoto závazku bylo sjednáno, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady, které žalobkyně skutečně vynaložila v souvislosti se studiem žalovaného až do výše 96 229 Kč. Pro případ, že zaměstnanec svůj závazek splní pouze částečně, jeho povinnost uhradit vzniklé náklady bude poměrně snížena k době nesplněného závazku. Z Osvědčení o získání profesní kvalifikace ze dne 25. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný úspěšně dokončil studium a získal profesní kvalifikaci v profesi zámečník. Z listiny ze dne 23. 2. 2022 nazvané„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ ve spojení se záznamem o pokusu o doručení ze dne 23. 2. 2022 vyplývá, že žalobkyně se žalovaným okamžitě zrušila pracovní poměr pro neomluvené absence, a to ke dni 23. 2. 2022. Z objednávky č. OSS48075386 ze dne 30. 8. 2019, z faktury [číslo] ze dne 26. 11. 2019 a z výpisu z účtu ze dne 6. 12. 2019vyplývá, že žalobkyně zaplatila za kurzovné za celkem sedm zaměstnanců včetně žalovaného částku 284 935 Kč (záloha ve výši 142 467 Kč), na jednoho zaměstnance činilo kurzovné 40705 Kč. Z potvrzení o odpracovaných dnech vyplývá, že žalovaný od získání profesní kvalifikace dne 25. 11. 2019 odpracoval 821 dní (ze [číslo]), a proto se jeho povinnost uhradit náklady vynaložené na studium snížila poměrně z částky 96 229 Kč na částku 42 154 Kč. Z dopisu ze dne 4. 5. 2022 ve spojení s dodejkou, kterou žalovaný osobně převzal dne 11. 5. 2022, vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 43 093 Kč nejpozději do 31. 5. 2022. 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný pracoval pro žalobkyni od 1. 4. 2019 do 23. 2. 2022. Dne 18. 9. 2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným dohodu, kterou se zavázala umožnit žalovanému studium a získat profesní kvalifikaci v oboru zámečník. Žalobkyně se zavázala platit náklady související se studiem až do výše 96 229 Kč a žalovaný se zavázal setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po dobu studia a dále po dobu čtyř let po jeho úspěšném ukončení. Náklady související se studiem žalovaného činily celkem 98 374 Kč. Žalovaný dne 25. 11. 2019 úspěšně ukončil studium v oboru zámečník. Pracovní poměr žalovaného byl ukončen jeho okamžitým zrušením ze strany žalobkyně z důvodu neomluvených absencí žalovaného, a to ke dni 23. 2. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 42 154 Kč představující poměrnou část nákladů vynaložených na jeho studium do 31. 5. 2022. 7. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 42 154 Kč soud právně posoudil v souladu s ust. § 234 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen zák. práce), když předloženými důkazy žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla v rámci pracovního poměru uzavřena kvalifikační dohoda, na jejímž základě si žalovaný zvýšil kvalifikaci na profesi zámečník a žalovaná uhradila náklady, které s tím souvisely. Žalovaný však nedodržel svůj závazek setrvat v pracovním poměru u žalobkyně po dobu čtyř let po zvýšení kvalifikace ([číslo] dní), v pracovním poměru setrval pouze 821 dní. V souladu s čl. II odst. 1 a 2 Kvalifikační dohody tak žalovanému vznikla povinnost částečně (poměrně) uhradit náklady, které žalobkyně hradila v souvislosti s kvalifikační dohodou ve výši 42 154 Kč. 8. V souladu s ust. § 4 zák. práce a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vzniklo žalobkyni rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě k zaplacení. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 287 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 687 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.