24 C 129/2021-26 — Okresní soud v Teplicích

Žalobou podanou dne 29. 4. 2021 se žalobce domáhal vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná byla členkou bytového družstva žalobce na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 7. 10. 2005 a na základě nájemní smlouvy ze dne 7. 10. 2015 s účinností od 1. 11. 2015 užívá shora uvedený družstevní byt. Dne 30. 11. 2017 rozhodlo představenstvo žalobce o vyloučení žalované z členství v bytovém družstvu, toto rozhodnutí žalovaná osobně převzala dne 9. 1. 2018. Žalovaná nepodala proti rozhodnutí námitky a členství tak zaniklo uplynutím lhůty k podání námitek, současně se zánikem členství zanikl dle § 734 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb. i nájem bytu. Žalovaná tak byt užívá bez právního důvodu. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uznává dluh a v nejkratší době ho vyrovná. S ohledem na svou těžkou životní situaci žalovaná žádala o strpení s vyklizením bytu. Usnesením ze dne 20. 10. 2021 bylo řízení přerušeno k návrhu účastníků. Následně bylo k návrhu žalobce ze dne 20. 10. 2022 v řízení pokračováno. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 3. 2023. Žalované bylo dne 27. 1. 2023 do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. V posuzované věci se jedná o spor o vyklizení bytu, je tedy zřejmé, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Právně soud věc posoudil podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když žalovaná užívá byt ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu, neboť nájemní vztah zanikl. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež mu vznikly z uvedeného titulu. Z těchto důvodů soud vydal rozsudek pro zmeškání, kterým v plném rozsahu vyhověl žalobě. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč.