25 C 114/2023-61 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 685,39 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve registroval na uvedených webových stránkách, zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, přičemž mu byl zaslán návrh smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností dne [datum]. Žalovaný úvěr čerpal v celkové výši 30 000 Kč, přičemž nezaplatil po zohlednění úhrad ve výši 40 295,05 Kč částku 14 685,39 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z obchodních podmínek spol. [právnická osoba] bylo zjištěno, že uvedená společnost poskytuje klientům peněžní prostředky za úplatu. 5. Z listiny označené„ smlouva o revolvingovém úvěru“ soud zjistil, že spol. [právnická osoba] vyhotovila na základě kopie občanského průkazu žalovaného dne [datum] koncept smlouvy o revolvingovém úvěru, podle které měl být žalovanému jako klientovi poskytnut revolvingový úvěr do limitu v částce 80 000 Kč za úrok ve výši 10,5 % měsíčně. Listina nebyla podepsána žádným z účastníků. 6. Z listin„ potvrzení o provedené platbě“ bylo zjištěno, že [právnická osoba] převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 15 000 Kč a ve dnech [datum] a [datum] převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] částky 8 000 Kč a 7 000 Kč. Majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný, jak soud zjistil ze sdělení spol. [právnická osoba] v likvidaci. 7. Z přehledu úhrad vyplývá, že žalovaný uhradil spol. [právnická osoba] celkem částku 40 295,05 Kč. 8. Z listiny označené„ platební informace“ soud zjistil, že [právnická osoba] evidovala ke dni [datum] vůči žalovanému pohledávku ve výši 14 651,31 Kč, z čehož„ zůstatek po poslední platbě“ činil 10 868,19 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úroky za období čerpání 3 033,12 Kč. 9. [právnická osoba] přípisem ze dne [datum] označeným„ oznámení o postoupení pohledávky“ sdělila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] žalobkyni. Dále vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně uvedeného dne odeslala žalovanému přípis, kterým jej vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě do tří dnů. 11. Soud dále k důkazu provedl listinu označenou„ loan application info“, formulář standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze kterých však nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 12. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] poskytuje klientům peněžní prostředky za úplatu, přičemž dne [datum] převedla na bankovní účet žalovaného částku 15 000 Kč. Žalovaný zaplatil celkem částku 40 295,05 Kč. 13. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení, neboť v projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet, žalovaný tak získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byl povinen obohacení v uvedené výši vydat. To žalovaný učinil, když uhradil celkem částku 40 295,05 Kč. Žalobkyně neprokázala svá tvrzení o tom, že poskytla žalovanému celkem 30 000 Kč (částky 7 000 Kč a 8 000 Kč byly předvedeny na bankovní účet č. [bankovní účet], přičemž žalobkyně netvrdila a neprokázala, že jde o účet žalovaného), také v tomto případě by však závazek žalovaného zanikl splněním dluhu (§ 1908 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když nebylo prokázáno, že se žalovaný registroval na příslušných internetových stránkách, že požádal o poskytnutí úvěru a především že akceptoval návrh smlouvy o úvěru tvrzeného obsahu, resp. že se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve lhůtě do [datum]. Žalobkyně rovněž neprokázala, že v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. se tak sama připravila. 14. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že podaná žaloba není důvodná, a proto jí ve výroku I. rozsudku v plném rozsahu zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl sice ve sporu plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.