25 C 191/2023-26 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 250 Kč s příslušenstvím tvořeným smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % z dlužné částky denně. Tvrdila, že žalovaný na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobkyní dne , datum, užíval byt č. , Anonymizováno, v budově na adrese , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , přičemž nezaplatil nájemné za měsíce září, říjen a listopad 2021 po 6 500 Kč a za prosinec 2021 v částce 3 750 Kč splatné vždy do 25. dne příslušného měsíce. Žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni písemným prohlášením ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z listiny označené „uznání dluhu“ soud zjistil, že žalovaný dne , datum, písemně prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 23 250 Kč z důvodu nájemného za měsíce září, říjen a listopad 2021 po 6 500 Kč a za prosinec 2021 v částce 3 750 Kč podle nájemní smlouvy ze dne , datum, , kterou žalobkyně přenechala žalovanému do užívání byt č. , Anonymizováno, v budově č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, . Nájemné bylo splatné vždy do 25. dne příslušného měsíce. Příslušenství dluhu tvořil smluvní úrok z prodlení ve výši 0,15 % z dlužné částky denně. Žalovaný dále prohlásil, že uhradí svůj dluh spolu s příslušenstvím prostřednictvím měsíčních splátek.5. Z výzvy k zaplacení a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu z nájmu bytu ve výši 23 250 Kč.6. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, žalovaný písemně prohlásil, že uznává svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 23 250 Kč z důvodu nájemného za období měsíců září až listopad 2021 po 6 500 Kč a za prosinec v částce 3 750 Kč podle smlouvy o nájmu výše popsaného bytu ze dne , datum, . Žalovaný dále prohlásil, že příslušenství dluhu tvoří úrok z prodlení ve výši 0,15 % z dlužné částky denně, jehož souhrnná výše nebyla jakkoliv omezena. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil.7. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále jen „občanský zákoník“), neboť v projednávané věci jde o nárok žalobkyně na zaplacení nájemného (§ 2246 odst. 1 občanského zákoníku) podle smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Žalovaný ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku uznal svůj výše popsaný dluh co do důvodu a výše prohlášením učiněným v písemné formě a soud proto vycházel z vyvratitelné právní domněnky, že dluh žalovaného v rozsahu uznání v době uznání trval, když žalovaný netvrdil opak. Žalovaný nezaplatil na nájemném částku 23 250 Kč, a protože je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku rovněž úrok z prodlení. Ten žalobkyně požadovala ve smluvní výši 0,15 % z dlužné částky denně, přičemž v tomto směru soud věc posoudil podle ustanovení § 2239 občanského zákoníku, podle kterého se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, jež je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Soud podotýká, že podle předchozí právní úpravy (tj. ust. § 2239 občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2020) bylo kromě uvedeného výslovně zakázáno ujednání, které by ukládalo nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, přičemž nad rámec jeho zákonné sazby nebylo možno sjednat také úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v tomto zákonném ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). S účinností od 1. 7. 2020 byl novelou občanského zákoníku zákonem č. 163/2020 Sb. zákaz sjednání smluvní pokuty zrušen, podle § 2254 odst. 1 občanského zákoníku však právo na zaplacení smluvní pokuty spolu s jistotou v souhrnu nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Ve smyslu ustanovení § 2239 občanského zákoníku jsou nepřípustná také smluvní ujednání, prostřednictvím kterých by byl obcházen zákaz ujednání stanovený ve prospěch nájemce, přičemž za takové ujednání je podle soudu (s odkazem na ust. § 2254 odst. 1 občanského zákoníku) nutno považovat mimo jiné sjednání úroku z prodlení vyššího než podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud jeho výše není smluvně omezena v souhrnu se sjednanou smluvní pokutou a jistotou na nejvýše trojnásobek měsíčního nájemného. Protože v projednávané věci nebyla výše úroku z prodlení jakkoliv omezena, uzavřel soud, že ujednání o úroku z prodlení představuje zakázané ujednání ve smyslu ustanovení § 2239 občanského zákoníku, ke kterému se nepřihlíží. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému závěru dospěl také s ohledem na skutečnost, že výše žalobkyní požadovaného smluvního úroku z prodlení odpovídá sazbě 54,75 % ročně a představuje tak více než šestinásobek zákonné sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Ze shora uvedených důvodů soud uzavřel, že podaná žaloba je důvodná v rozsahu zaplacení částky 23 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl. Ve zbylém rozsahu, tj. co do zaplacení úroku z prodlení ve výši přesahují jeho zákonnou sazbu, soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná jen zčásti. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 57 % (26 920 Kč), žalovaná z 43 % (19 969 Kč) a náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 14 % (57 – 43). Náklady řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 163 Kč, odměnu za zastupování advokátem za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby, účast na ústním jednání dne , datum, ) v celkové výši 8 240 Kč (4 x 2 060 Kč) vypočtenou podle § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, čtyři režijní paušály v celkové výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovné za cestu k ústnímu jednání osobním automobilem na trase , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) ve výši 1 606 Kč (podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od , datum, , činila náhrada za pohonné hmoty částku 607,60 Kč při kombinované spotřebě vozu 9,2 l motorové nafty na 100 km a ceně 34,40 Kč/l a náhrada za uživí vozu činila 998,40 Kč) a náhradu za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání ve výši 600 Kč za 6 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Náklady řízení žalobkyně tak činily celkem 12 809 Kč, z čehož 14 % představuje 1 793,30 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému povinnost, aby zaplatil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.10. Lhůty k plnění uložených povinností byly soudem stanoveny podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.