25 C 344/2022-87 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 289 Kč s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem ve výši 5 515,7 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úroky. Pro případ prodlení s úhradou splátky se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč a v případě zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Protože žalovaný nehradil řádně splátky, žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Žalovaný nezaplatil na jistině částku 10 000 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 2 939 Kč, poplatky za upomínky v částce 1 350 Kč a úrok v částce 5 515,7 Kč vyčíslený za období od [datum] do [datum] úrokovou sazbou ve výši 161,16 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil na den [datum] jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o podmínkách poskytnutí peněžních prostředků v částce 10 000 Kč na dobu 18 měsíců v měsíčních splátkách po 1 498 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba činí 161,15 % ročně. 6. Ze mzdových pásek za období měsíců červen, červenec a srpen 2021 a potvrzení o příjmu ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný dosahoval měsíčního příjmu ve výši 26 435 Kč. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně dne [datum] nahlédla do bankovního a nebankovního registru klientských informací, podle kterých měl žalovaný dluh v celkové výši 7 000 Kč. 7. Z listiny označené„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo]“ a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 161,15 % ročně prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1 498 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka, které žalovaný podepsal. 8. Z potvrzení o provedení odchozí úhrady bylo zjištěno, že dne [datum] žalobkyně převedla na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] za červen a červenec 2021 soud zjistil, že uvedený bankovní účet je účtem žalovaného. 9. Přípisy ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužných splátek. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého zůstatku úvěru ve lhůtě do [datum]. Z přípisu ze dne [datum] a podacího lístku dále vyplývá, že žalobkyně dne [datum] odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 10. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Smlouvou ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto částku spolu s úrokem ve výši 161,15 % ročně prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1 498 Kč. Žalovaný doložil žalobkyni, že dosahuje příjmu ve výši 26 435 Kč měsíčně. Žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný tuto částku nevrátil, přestože byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě do [datum]. 11. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr, a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž uzavřel, že podaná žaloba je důvodná toliko zčásti, a to v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. 12. V projednávané věci jde o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 tohoto zákona povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného. Přitom měla posoudit zejména schopnost žalovaného splácet sjednané splátky, to na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace a doklady o jeho příjmech, nelze však jakkoliv uzavřít, že zjišťovala a ověřovala také podstatné výdaje žalovaného. V tomto směru žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, zároveň však nebylo tvrzeno, jaké konkrétní informace o výdajích takto žalobkyně zjistila, přičemž svá tvrzení žalobkyně neprokázala. Žalobkyně dále tvrdila, že při ověření výdajů žalovaného vycházela z průměrných nákladů průměrného klienta, takový postup však nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru). Protože žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného splátky splácet, a to mimo jiné na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného, nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a danou smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nutno posoudit podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ust. § 588 občanského zákoníku jako absolutně neplatnou (srov. rozsudek SDEU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 či např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 22 Co 244/2021). Žalovanému byla na základě neplatné smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč, je proto povinen podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, k čemuž jej žalobkyně vyzvala ve lhůtě do [datum]. Žalovaný ničeho nezaplatil, a protože je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla mu dále povinnost podle § 1970 občanského zákoníku uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. rozsudku zčásti vyhověl, přičemž uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbylém rozsahu (tj. co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 515,7 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 2 939 Kč a poplatků za upomínky ve výši 1 350 Kč) soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve sporu úspěch jen částečný, přičemž poměr jejich úspěchu byl obdobný. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. 15. Lhůta k plnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.