27 C 240/2023-86 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ) uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, ), když žalovaná řádně nesplácela poskytnutý úvěr.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi , Anonymizováno, žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách po , částka, zahrnujících splátku úvěru , částka, a pojistné , částka, . Žalovaná nesplácela úvěr a neplatila pojistné uvedeným způsobem. Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno, že , Anonymizováno, zesplatnila ke dni , datum, celý úvěr a vyzvala žalovanou k úhradě částky , částka, . Dopisem ze dne , datum, oznámila , Anonymizováno, žalované, že postoupila svou pohledávku za ní žalobkyni. Žalovaná zaplatila , Anonymizováno, celkem , částka, .4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.10. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (věřitele) podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má tak za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru.11. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě vůbec netvrdila, zda a případně jak její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a proto ji soud mimo jiné vyzval, aby tak učinila a k doplněným tvrzením označila i důkazy. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost z informací deklarovaných žalovanou v žádosti o úvěr, doloženého potvrzení o výši příjmu, z interních a externích databází. Příjmy žalované porovnávala s výdaji odhadnutými podle dat Českého statistického úřadu. K tomu jako důkaz předložila listinu „Žádost o úvěr“. Z té soud zjistil, že žalovaná deklarovala průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši , částka, , celkový měsíční příjem domácnosti , částka, (?), jeden zdroj příjmů, žádné nezbytné měsíční náklady (!) nebo jiné měsíční splátky. Uvedla, že bydlí ve vlastním domě či bytě, má druha a vyživuje jednu osobu. Z listiny „Potvrzení o výši příjmu“ datované dnem , datum, soud zjistil, že žalovaná měla za poslední 3 měsíce průměrný čistý měsíční příjem , částka, , v předchozích 12 měsících měla mít čistý příjem celkem , částka, (tj. , částka, měsíčně), avšak ze stejné listiny vyplývá, že žalovaná měla být zaměstnána u zaměstnavatele teprve od , datum, ! V listině „Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti“ právní předchůdkyně žalobkyně mimo jiné uvedla, že od žalovanou deklarovaného příjmu odečetla splátkové a nesplátkové výdaje na bydlení, náklady na vyživované osoby a další deklarované výdaje. Ve výpočtu disponibilních prostředků na splátku úvěru právní předchůdkyně žalobkyně počítala s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Z listiny žalobkyní nazvané „Náhled do registru“ vyplývá, že žalovaná měla před poskytnutím předmětného úvěru hradit na jiných úvěrech měsíční splátky ve výši , částka, měsíčně. Z uvedeného je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně při svém posuzování vycházela ze dvou ověřených údajů, kterým byly údaj o měsíčním příjmu žalované a výstup z externího systému o splátkovém zatížení žalované. Žádné jiné informace právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala. Žalovaná přitom deklarovala, že bydlí u ve vlastním domě či bytě, má jednu vyživovací povinnost, a že celkové příjmy takové domácnosti činí , částka, měsíčně. Sama žalovaná nemá údajně žádné nezbytné měsíční náklady! Vedle toho žalovaná neuvedla žádné výdaje na splátky úvěrů, přitom splácela dle informací z registru minimálně , částka, měsíčně. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet cca , částka, měsíčně, zatímco si v zaměstnání vydělá měsíčně cca 13 000 – , částka, , živí sebe a jednu další osobu ve vlastním bytě či domě, evidentně zanedbala svou povinnost postupovat při ověřování úvěruschopnosti s odbornou péčí, neboť závěr, ke kterému dospěla, je ve zjevném rozporu jak s údaji získanými od žalované, tak s běžnou ekonomickou realitou roku 2019!12. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud proto při jednání poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., o potřebě označení dalších důkazů včetně poučení o následcích nevyhovění výzvě soudu. Žalobkyně po tomto poučení další důkazy neoznačila.13. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy