27 C 65/2023-47 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 860 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 7. 3. 2005 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]), když žalovaný řádně nesplácel poskytnutou půjčku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 7. 3. 2005 uzavřena smlouva o půjčce, v níž se [právnická osoba] zavázala půjčit žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal [právnická osoba] vrátit půjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši 6 640 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal celou půjčku v hotovosti. Žalovaný splatil pouze část jistiny ve výši 2 872,60 Kč a část navýšení ve výši 1 907,40 Kč, a měl tak dlužit [právnická osoba] na jistině půjčky 7 127,40 Kč a na navýšení 4 732,60 Kč. Uvedená pohledávka [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle § 657 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části týkající zaplacení částky 5 220 Kč, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peníze, ale žalovaný své povinnosti vrátit peníze ve sjednaných splátkách nedostál, když zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 4 780 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě ohledně částky 5 220 Kč vyhověl. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, dospěl soud v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) k závěru, že je částečně po právu i požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. v rozhodném znění. Soud tedy uložil žalovanému také povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 219,11 Kč představující vypočtený úrok z prodlení z částky 5 220 Kč od 22. 3. 2006 do 18. 12. 2020 (ve výroku I. rozsudku je přičtena k přiznané částce 5 220 Kč) a dále zákonný úrok z prodlení z částky 5 220 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Odlišně soud posoudil platnost ujednání o navýšení představujícím pevnou částkou stanovený úrok z půjčky ve výši 6 640 Kč, která odpovídají více než 66 % ročně z jistiny půjčky, když nelze přehlédnout jeho nepřiměřenou výši. Soud dospěl k závěru, že uvedené ujednání je absolutně neplatné, neboť se příčí ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) dobrým mravům. Soud je toho názoru, že uvedená výše úroků z půjček nemůže být adekvátní okolnostem jakéhokoli občanskoprávního smluvního vztahu a stává se nástrojem lichvářského jednání, které je bezesporu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013). Obdobně se v případě, kdy byly požadovány úroky z půjčky o více než 6 % nižší, vyjádřil také Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 15. 12. 2004 ve věci 21 Cdo 1484/2004. Z vyložených důvodů soud výrokem II. rozsudku žalobu zamítl v části týkající se zaplacení částky 6 640 Kč (představující součet již zaplacené části v řízení požadované části poskytnuté půjčky ve výši 1 907,40 Kč a požadované části úroku z půjčky ve výši 4 732,60 Kč), v části týkající se zaplacení částky 8 118,08 Kč představující zbývající část požadovaného vypočteného úroku z prodlení (ve výroku II. rozsudku je přičtena k částce 6 640 Kč) a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 6 640 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Ve věci úspěšnějšímu žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.