27 C 94/2022-95 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 18. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 20 768 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky vzniklé v důsledku nesplácení úvěru, který právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalované na základě smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] uzavřené dne 25. 10. 2018. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Při nařízení jednání soud vyzval žalobkyni, aby doplnila žalobní tvrzení ohledně části požadovaného úroku z úvěru. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby s tím, že požadavek na zaplacení zpětvzaté části úroku z úvěru označila za administrativní chybu při sepisu žaloby. Výrokem I. rozsudku proto soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které učinila žalobkyně dříve, než začalo jednání. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto posoudil předložené listinné důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] a žalovanou byla dne 25. 10. 2018 uzavřena smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ve které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve formě úvěrového limitu do výše 20 000 Kč, což také splnila. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a uvedený úrok z úvěru splácet tak, aby povolený debet byl splacen vždy nejpozději v poslední den roku, čemuž však nedostála. Žalovaná podmínku pravidelného splácení úvěru porušovala, a proto se celá úvěrová pohledávka stala okamžitě splatnou ke dni 18. 4. 2021. K uvedenému dni žalovaná dlužila [právnická osoba] celkem 22 554,69 Kč (součet nesplacené jistiny úvěru 19 568 Kč, poplatků 1 200 Kč a úroku z úvěru 1 786,69 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce zejména podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky, ale žalovaná svým povinnostem poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky nedostála. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a výrokem II. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni požadovanou částku 20 768 Kč (součet nesplacené jistinu úvěru 19 568 Kč a sjednaných poplatků za správu karty (4 x 50 Kč) a za zaslání upomínek (2 x 500 Kč). Žalobkyně má nárok též na zaplacení úroku z úvěru ve sjednané sazbě, ale v důsledku aplikace ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nikoli až do úplného zaplacení poskytnutých finančních prostředků, ale pouze do uplynutí 90 dnů prodlení se zaplacením, a následně již jen na zaplacení úroku z úvěru, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni též částku 1 290,20 Kč představující kapitalizovanou část úrok z úvěru ve správné výši (ve výroku II. rozsudku je přičtena k přiznané částce 20 768 Kč) a 8,25 % úrok z úvěru ročně z částky 19 568 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení. Je na místě připomenout, že do prodlením se zaplacením celé dlužné částky se žalovaná dostala již dne 19. 4. 2021 (pohledávka byla zesplatnění ke dni 18. 4. 2021), a proto má žalobkyně právo na zaplacení nesníženého úroku z úvěru pouze do 17. 7. 2021. Vedle práva na zaplacení jistiny úvěru a úroku z úvěru má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku také nárok na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí proto přiznal právo na zaplacení 8,25 % úroku z prodlení ročně z částky 19 568 Kč (nesplacená jistina úvěru) od 17. 8. 2021 do zaplacení. Další části uplatněného nároku na zaplacení úroku z úvěru (jeho kapitalizovaná část ve výši 496,49 Kč a 15,74 % úrok z úvěru ročně z částky 19 568 Kč od 17. 8. 2021 do 15. 11. 2021) však (s ohledem na výše uvedené) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem III. rozsudku zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch, když za neúspěch žalobkyně je třeba považovat nejen částečné zamítnutí žaloby, ale i částečné zpětvzetí žaloby, k němuž došlo nikoli pro chování žalované. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 20 768 Kč, části úroku z úvěru a úroku z prodlení (ke dni rozhodnutí soudu 5 810,41 Kč), naopak žalovaná byla úspěšná ohledně části úroku z úvěru (ke dni rozhodnutí soudu 3 357,09 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 88,79 % a žalovaná přibližně z 11,21 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 77,58 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 2 283 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 831 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 1 771,15 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.