11 C 415/2023-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ), když žalovaná řádně nesplácela poskytnutou zápůjčku.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, když k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, přestože ji písemnosti soudu byly doručeny uložením na poště dne , datum, . Žalobkyně se rovněž nedostavila k nařízenému jednání z důvodu včasné omluvy bez žádosti o odročení a s vysloveným souhlasem s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, , uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované v hotovosti , částka, a žalovaná se zavázala , právnická osoba, vrátit zapůjčené peníze a zaplatit sjednané navýšení ve výši , částka, ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, a poslední splátce ve výši , částka, . Žalovaná potvrdila, že při podpisu smlouvy převzala celou zápůjčku v hotovosti. Před uzavřením smlouvy byly žalované poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, což žalovaná potvrdila svým podpisem, žalovaná měla sdělit , právnická osoba, údaje o své osobě, o svém příjmu a výdajích a byla ověřena její totožnost, jak vyplývá ze zákaznické karty. Žalovaná splatila , právnická osoba, pouze část jistiny zápůjčky, a to ve výši , částka, a část navýšení v rozdílu částky , částka, , když celkem žalovaná uhradila částku , částka, . Uvedená pohledávka , právnická osoba, za žalovanou byla i s příslušenstvím postoupena žalobkyni s tím, že splatnost pohledávky nastala dne , datum, s tím, že dlužná jistina činila , částka, a zůstatek souhrnného poplatku , částka, , celkem , částka, .4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.9. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené -dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Soud však zastává názor, že uvedené neznamená, že by byl povinen z úřední povinnosti zkoumat všechny skutečnosti, které by mohly mít za následek absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice musí zohlednit absolutní neplatnost, nikoli však vyhledávat důvody, které ji způsobují. Soud tedy k absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků řízení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).10. V projednávaném případě žalobkyně toliko vychází ze zjištění úvěrushopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně z vyplněné žádosti o spotřebitelských úvěrů bez zjišťování konkrétních výdajů, pouze z příjmu tvořena důchodem či podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky.11. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů potřebných k prokázání tvrzení, že informace o rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které žalovaná měla poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně, právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala proti dokladům vyžádaným od žalované, což však žalobkyně zmařila svou nepřítomností při jednání.12. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o zápůjčce neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.13. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně dlužné jistiny ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou tohoto dluhu z titulu vydání bezdůvodného obohacení uplynutím lhůty stanovené v předžalobní výzvě, která ji byla řádně zaslána, jak vyplývá z potvrzení , právnická osoba, , a to dnem , datum, .14. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení.15. Další uplatněné nároky, a to zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od , da