120 C 9/2024-44 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení nájemného a záloh na služby s tím spojené za měsíce červenec, říjen, listopad a prosinec 2023 (4x , částka, , z čehož vždy , částka, tvoří zálohy za služby spojené s nájmem bytu), leden a duben 2024 (4x , částka, , z čehož vždy , částka, tvoří zálohy za služby spojené s nájmem bytu), části vyúčtování služeb za rok 2020 (, částka, ) a vyúčtování služeb za rok 2021 (, částka, ), s úrokem z prodlení jak shora ve vztahu k bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , který je ve vlastnictví žalobkyně. Soud žalobkyni poučil o nutnosti doplnit tvrzení, pokud se domáhá dosud řádně nevyúčtovaných záloh za rok 2023, na což nereagovala (dlouhodobě standardně vyhotovuje tato vyúčtování s cca ročním zpožděním od zákonné lhůty).2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni i žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyně ani žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovaly, důsledkem je předpoklad jejich souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své ryze evidenční adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Doručeno jí bylo na adrese trvalého pobytu. Žalovaná se však nijak nevyjádřila.3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 6 žalobkyně prokázala předmět svého podnikání. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 4 prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětnému bytu (i celému domu). Nájemní smlouvou č. l. 8 p. v. žalobkyně prokázala povinnost žalované platit za nájem předmětného bytu od května 2017 do dubna 2018 nájemné , částka, měsíčně vždy do 25. dne příslušného měsíce. Smysl ujednání 2.2 není zcela zřejmý (sám o sobě konstatuje skutečnost, která platí bez ohledu na toto ustanovení – možnost změny závazku dohodou stran), ve svém důsledku vylučuje dispozitivní úpravu § 2285 o. z. Dodatkem č. l. 8 byl nájem prodloužen do dubna 2020, dodatkem č. l. 11 p. v. do dubna 2022 a dodatkem č. l. 11 do dubna 2024. Evidenčním listem č. l. 13 bylo prokázáno, že na zálohách za služby spojené s tímto nájmem měla měsíčně žalovaná hradit , částka, a nájem v roce 2022 již činil , částka, . Evidenčním listem č. l. 12 je prokázáno, že v roce 2024 činil nájem , částka, , záloha opět , částka, . Z ročního vyúčtování 2020 (č. l. 17) vyplývá nedoplatek žalované , částka, , splatný , datum, . Z ročního vyúčtování 2021 (č. l. 18) vyplývá nedoplatek žalované , částka, , splatný , datum, . Z přehledu dluhů a nedoplatků vyplývá, co žalobkyně tvrdí (nejde však o důkaz, spíše o vyčíslení nároku samotnou žalobkyní). Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 19) vypracování i zaslání (č. l. 20) kvalifikované předžalobní výzvy ze dne , datum, ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované.4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Strany platně sjednaly závazek nájmu předmětného bytu, z něhož žalovanému svědčila povinnost hradit sjednané nájemné dle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zálohy na služby spojené s nájmem bytu (§ 2247 tamtéž). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl vyhovět a žalovaného zavázat plněním. Ohledně záloh za rok 2023 však již uplynula lhůta k jejich vyúčtování (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb., u této žalobkyně je pravidelně překračována o cca 1 rok), v této části soud žalobu musel zamítat. Tím není žalovaná definitivně zproštěna povinnosti k úhradě případného nedoplatku, pokud jej žalobkyně doúčtuje později (a měla by zvážit, zda jej neuhradí, aby předešla dalšímu nalézacímu řízení, které pravděpodobně žalobkyně a její právní zástupkyně opět iniciuje – ostatně v minulosti podávala proti jedné osobě vícero souběžných žalob, zjevně ve snaze navýšit zisk z nákladů řízení). Jelikož je žalovaná v prodlení, osvědčila žalobkyně s odkazem na 1970 o. z. nárok i na úroky z prodlení jak v I. výroku shora, když počátek prodlení odpovídá splatnosti nájemného dle smlouvy (do 25. dne příslušného měsíce) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná by s ohledem na poměrně vysoký úrok z prodlení, který bude fixován do doby uhrazení pohledávky, měla zvážit refinancování závazku (resp. všech svých závazků), případně oddlužení, neboť postupné placení bude zjevně nad její možnosti.5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (86,82 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (73,64 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s kvalifikovanou předžalobní výzvou a s podáním žalobního návrhu. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Ustanovení § 14b advokátního tarifu nebylo možné s ohledem na celkovou jistinu použít, což by jinak soud v případě této žalobkyně určitě učinil.6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná má trojnásobnou vyživovací povinnost (2008, 2011, 2016). Je zjevně mimo možnosti žalované splácet dostatečně vysokou splátku, aby se nejednalo o příliš dlouhý splátkový kalendář, který nelze ukládat žalobkyni, která není úvěrovou společností. Nadto by nízkou splátkou žalovaná reálně neumořovala příliš vysoký úrok z prodlení. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, tedy nebyl shledán žádný mimořádný důvod, sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty a soud její úmysly a možnosti nezná. Prodloužil tedy lhůtu k plnění jen tak, aby se případně mohla pokusit o refinancování či oddlužení, delší lhůta postrádá smysl.