18 C 89/2024-23 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku , částka, s odůvodněním, že žalovaný žalobci tuto půjčenou částku dosud neuhradil, i když se k tomu smluvně zavázal dne , datum, .Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud účastníky vyzval, aby mu ve lhůtě 7 dnů sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů, a to v souladu s § 115a o.s.ř. Výzva dále obsahovala doložku o tom, že pokud zůstane ve stanovené lhůtě bez vyjádření, bude mít soud za to, že účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce i žalovaný výzvu obdrželi ve dnech , datum, a , datum, . Žalobce s výzvou souhlasil, žalovaný ve stanovené lhůtě soudu nesdělil, že s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání nesouhlasí; soud proto ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce částky , částka, , která byla předána žalobcem bezhotovostně žalovanému převodem na účet dne , datum, s tím, že žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do , datum, spolu s poplatkem , částka, a v případě prodlení s platbou se smluvní pokutou ve výši 0,5 % denně. Žalobci zápůjčka do , datum, nebyla vrácena.Dle § 2390 občanského zákoníku smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta prvá občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. U smlouvy o zápůjčce není zákonem předepsána písemná forma, stačí učinit projev vůle směřující k ústní dohodě o přenechání předmětu zápůjčky (v daném případě peněz) a jejich vrácení. Vznik zápůjčky pak předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. V předmětné věci má soud za prokázané, že žalobce předal žalovanému částku , částka, a že žalovaný dosud žalobci tuto částku nevrátil, i když k tomu byl vyzván. Není tedy pochyb o tom, že žalobce žalovanému zápůjčku poskytl a žalovaný se zavázal mu ji splatit, což v plném rozsahu neučinil a tuto skutečnost nepopřel, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku rozsudku uvedeno a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci jistinu ve výši , částka, , poplatek , částka, a smluvní pokutu , částka, za dobu od , datum, do , datum, .Poněvadž je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit úroky z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu zcela úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou advokáta, který jej v řízení zastupoval, ve výši , částka, za dva úkony právní pomoci stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvěma režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis žaloby) po , částka, stanovenými podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., když zástupce žalobce není plátcem DPH. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně úroků a nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.