19 C 171/2024-71 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 4. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 50 016,72 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 3. 6. 2021 a č. , tel. číslo, ze dne 17. 5. 2021, uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že pokud by mu nebyly předloženy smlouvy k nahlédnutí, nevěděl by, že je uzavřel. Podpisy na smlouvách jsou sice jeho, ovšem peníze v hotovosti nepřevzal. Na účet mu poslány být nemohly, neboť účet u peněžního ústavu nikdy neměl. Nezná paní , Anonymizováno, , která s ním za právní předchůdkyni žalobkyně smlouvy uzavírala. Neví, kde a s kým v době uzavření smluv žil.3. Soud ve věci nařídil jednání.4. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti a skutkový stav:Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 5. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , v níž se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžité prostředky vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 6 752 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 284 Kč s tím, že poslední splátka činí 256 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 88 % ročně. Částka byla vyplacena žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem.Z listiny nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zjistila, že žalovaný je starobní důchodce a jeho důchod činí 6 042 Kč měsíčně. Je to jeho jediný zdroj příjmů. Žalovaný je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti, není vlastníkem vozidla a je spolubydlícím na adrese , adresa, . Další příjmy domácnosti činily 21 000 Kč, celkem tedy byly zohledněny příjmy ve výši 27 042 Kč. Od celkových příjmů žalovaného byla odečtena částku 2 000 Kč představující odhadované měsíční výdaje žalovaného. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výměr důchodu z roku 2021 a jiné dokumenty, které nejsou v listině blíže upřesněné.Z Tabulky umoření ke dni 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradil celkem 1 516 Kč.Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 3. 6. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , v níž se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému částku 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžité prostředky vrátit spolu s celkovým poplatkem ve výši 24 400 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 557 Kč s tím, že poslední splátka činí 511 Kč. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 88 % ročně. Částka byla vyplacena žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem.Z listiny nazvané Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, zjistila, že žalovaný je starobní důchodce a jeho důchod činí 6 042 Kč měsíčně. Je to jeho jediný zdroj příjmů. Žalovaný je rozvedený, nemá žádné vyživovací povinnosti, není vlastníkem vozidla a je spolubydlícím na adrese , adresa, . Další příjmy domácnosti činily 22 000 Kč, celkem tedy byly zohledněny příjmy ve výši 28 042 Kč. Od celkových příjmů žalovaného byla odečtena částku 2 000 Kč představující odhadované měsíční výdaje žalovaného a částka 1 250 Kč představující interní splátky PF. Ze zákaznické karty dále vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici jiné dokumenty, a to složenky.Z Tabulky umoření ke dni 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho.Z ústřižků poštovních poukázek bylo zjištěno, že žalovanému byl vyplacen dne 12. 4. 2021 a dne 12. 5. 2021 starobní důchod ve výši 6 042 Kč.Z čestného prohlášení ze dne 17. 5. 2021 soud zjistil, že paní , Anonymizováno, (nečitelné příjmení) potvrdila, že žalovaný je její příbuzný a bydlí na adrese , adresa, .Pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobkyni smlouvou ze dne 21. 9. 2023, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 29. 9. 2023.Výzvou ze dne 15. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek před podáním žaloby do 1. 3. 2024, přičemž tato výzva byla žalovanému téhož dne odeslána na adresu , adresa, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.7. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba - i s ohledem na shora uvedené - dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, navíc povinnost soudu zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, pak vyplývá mimo jiné i z nálezu Ústavního soudu ČR II. ÚS 4129/18, podle něhož by v