20 C 350/2023-70 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení zbývající části smluvní pokuty za období od [datum] do [datum] (sníženou na 11 919,80 Kč s ohledem na omezení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru - dále jen„ ZSÚ“) z úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] dle níž poskytla žalovanému 50 000 Kč a požadovala ve 48 měsíčních splátkách vrátit 196 704 Kč (sazba 95,90 % ročně), žalovaný však ničeho neuhradil, úvěr byl žalobkyní učiněn předčasně splatným a v řízení sp. zn. 124 C 25/2020 zdejšího soudu již byl projednán nárok na veškerá ostatní plnění, včetně smluvní pokuty do [datum]. 2. Žalobkyně se k výzvě soudu (č. l. 31) ke zkoumání úvěruschopnosti vyjádřila podáním ze dne [datum] (č. l. 34) tak, že popsala postup zkoumání úvěruschopnosti lustrací v NRKI, [příjmení] a dle údajů od dlužníka, který uvedl příjem 17 500 K, pracovala s náklady 4 710 Kč, spoléhaje na povinnost dlužníka uvádět pravdivé údaje a dospěla k závěru, že žalovaný má volné zdroje ke splácení 11 790 Kč. Potvrdila, že skóre CBS zohledňuje zjištěné srážky. Smlouvu podepsal biometricky a poté mu písemné vyhotovení bylo zasláno. 3. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť s jiným postupem žalobkyně již předem nesouhlasila. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se v řízení ani nevyjadřoval, soud doručoval na aktuální trvalé bydliště náhradním způsobem, písemnost poté byla vhozena do domovní schránky. Z jednání se však omluvila i žalobkyně. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům: Dle karty hodnocení klienta č. l. 49 žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání (jako jediný příjem domácnosti) 17 500 Kč. To odpovídá potvrzení od zaměstnavatele a výpisům z účtu č. l. 61 až 64, dle kterých měl žalovaný v srpnu až říjnu 2019 mzdu okolo 17 a 18 tis. Kč, nicméně údaje na č. l. 61 a 62 jsou v částkách nečitelné. Dle výplatní pásky č. l. 64 žalovaný v srpnu 2019 dosáhl mzdy 18 280 Kč, sraženo mu bylo 2 258 Kč. Dle výplatní pásky č. l. 63 žalovaný v září 2019 dosáhl mzdy 16 854 Kč, sraženo mu bylo 2 500 Kč. Uvedl výdaje 3 410 Kč (soudu je však známo, že tuto částku pravidelně uvádí věřitel jako životní minimum), další splátky úvěrů 0 Kč. Jako náklady bydlení a inkasa je uvedena částka 1 200 Kč (s níž se soud setkává rovněž častěji, případně s částkou 1 400 Kč). Jako ostatní výdaje („ doprava, kurzy, záliby, apod.“) je uvedeno pouhých 100 Kč, což se rovněž opakuje. Je uveden zaměstnavatel a délka pracovního poměru. Je uvedeno vzdělání vyučením, bydlení u rodičů. Žalobkyně žalovanému v rozhodné době přidělila (č. l. 51) své„ CBS skóre“ 386, tedy v kategorii středně rizikového klienta, ale již při hranici s nejlepším segmentem. [příjmení] [příjmení] č. l. 58 nebylo zjištěno nic. Byla doložena dohoda o změně pracovní smlouvy č. l. 52 s tím, že se pracovní poměr na dobu určitou prodlužuje o rok do [datum]. Žalobkyně tvrdila (např. č. l. 45), že kontrolovala výpisy z účtu žalovaného, zjevně však má na mysli toliko č. l. 61 a 62, tedy výpis jediné transakce s došlou mzdou. Byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného (č. l. 48). 5. Žalovaný je soudu znám z úřední činnosti. V řízení sp. zn. 2 T 37/2021 mu byl trestním příkazem ze dne [datum] uložen podmíněně odložený trest odnětí svobody za 9 skutků přečinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku, když v popisu 5. skutku je uvedeno, že dne [datum] požádal o úvěr společnost [právnická osoba], s tím, že má měsíční výdaje 4 500 Kč, ovšem na splátkách jiných úvěrů již hradil 42 295 Kč měsíčně. Vyvstaly tak důvodné pochybnosti, zda žalobkyní předložené„ lustrace“ odpovídají skutečnosti a jaké skutečnosti v rozhodné době vyplývaly z registru NRKI, který nepředložila vůbec. 6. Soud si tedy opatřil alespoň výpis NRKI (CNCB) aktuální a z něj vyplývá (č. l. 36), že dne [datum] sjednal dva úvěry, jeden u [právnická osoba], s jistinou 10 000 Kč a splátkou 1 113 Kč měsíčně (s absolutně neplatným navýšením), když neuhradil ani první, další úvěr u [právnická osoba], s jistinou 2 000 Kč a měsíční splatností (s absolutně neplatným navýšením), kterou nedodržel. Dále sjednal dne [datum] úvěr se [právnická osoba], s jistinou 25 000 Kč s měsíční splatností (a absolutně neplatným navýšením) a rovněž ji neuhradil. Dále dne [datum] sjednal úvěr s [právnická osoba], s jistinou 5 000 Kč a měsíční splatností (a absolutně neplatným navýšením). Konečně dne [datum] sjednal úvěr od [příjmení] [jméno] s jistinou 8 000 Kč s měsíční splatností (a absolutně neplatným navýšením). Jiné úvěrové závazky z aktuálního výpisu nevyplývají, databáze však nezachycuje úvěry, které byly doplaceny před více než 4 lety, i tak je však zřejmé, že žalobkyně do databáze NRKI vůbec nenahlížela, a pokud ano, pak tyto nanejvýš znepokojivé údaje záměrně ignorovala. Tvrzení právní zástupkyně žalobkyně se tak zjevně nezakládá na pravdě. Soud si opatřil i výpis BRKI (CBCB), z něhož (č. l. 41) vyplývá, že žalovaný měl v rozhodné době další 3 úvěrové závazky a s jedním byl i ve výrazném prodlení, pro rozhodnutí to však již bylo nadbytečné. 7. Návrhem smlouvy č. l. 12 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že usilovala o sjednání úvěru, dle kterého by žalovanému poskytla 50 000 Kč a on by jí ve 48 splátkách po 4 098 Kč zaplatil 196 704 Kč, což odpovídá úrokové míře 95,90 % ročně. Ve smlouvě je dále sjednána i smluvní pokuta (zejm. čl. 6). Podepsaný dokument č. l. 16 neměl pro věc význam. Dle dokladu č. l. 22 ve sp. zn. 124 C 25/2020 byla dne 12. 11. 2019 vyplacena jistina 50 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dle výzvy ze dne [datum] v témže spise bylo doloženo, že věřitel upozornil na možnost odstoupení od smlouvy pro prodlení žalovaného. Dle rozsudku zdejšího soudu číslo jednací 124 C 25/2020-52, který nabyl právní moci [datum], již bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni 67 845,86 Kč s úrokem z prodlení a s obchodním úrokem 35 % ročně, dále s náklady řízení 12 172 Kč. Byla předložena předžalobní upomínka ze dne [datum] s podacím archem. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. že žalovaný dodatečně vzniklou smluvní pokutu neuhradil) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zr