41 C 361/2023 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala částky 15.000 Kč s příslušenstvím po žalovaném s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , když žalovaný půjčku řádně nesplatil. Žalovanému tak podle tvrzení žalobkyně vznikla povinnost zaplatit zbývající část dluhu ve výši 15.000 Kč na jistině, 7.460 Kč na souhrnném poplatku (Žalobkyně v žalobě zohlednila dílčí úhradu žalovaného v částce 2.980 Kč) a úrok z prodlení z jistiny. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, .2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaný žalovaný nedostavil, ačkoliv mu žaloba společně s předvoláním byly doručeny dne , datum, postupem uvedeným v ust. § 49 odst. 4 o.s.ř., a to na adresu pro doručování (trvalé bydliště – , adresa, , , adresa, ) dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. Žalobkyně se svým podáním ze dne , datum, omluvila svou neúčast na tomto jednání. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Předmětem tohoto řízení je uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému ve výši žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Na žalobkyni byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne , datum, smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, a tento se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 15.000 Kč a žalovaný se zavázala splatit 25.440 Kč, když souhrnný poplatek dosahuje výše 10.440 Kč a je uveden přímo v těle smlouvy, ke které žalovaný jako projev svého souhlasu připojil svůj podpis. Splatit měl žalovaný svůj závazek formou 53 týdenních splátek po 430 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácel úvěr dohodnutým způsobem, došlo právním předchůdcem žalobkyně k odstoupení od shora uvedené smlouvy a zesplatnění pohledávky. Pohledávka vůči žalovanému přešla na žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, , když v té době náležela společnosti , Anonymizováno, , která pohledávku získala od původní věřitelky , právnická osoba4. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15.000 Kč, a v níž se žalovaný zavázal tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10.440 Kč a to v 53 týdenních splátkách po 430 Kč. O postoupení pohledávky plynoucí ze smlouvy o půjčce na základě smlouvy ze dne , datum, byl žalovaný informována dopisem ze dne , datum, . Zároveň byl žalovaný vyzván k zaplacení zbytku dluhu.5. Podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, věty první pokud není stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.6. Zjištěný skutkový stav tak soud posoudil po právní stránce podle § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění do , datum, (Smlouva o půjčce) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky, ale žalovaný své povinnosti poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve sjednaných splátkách nedostál. Poté byla pohledávka postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Proto soud žalobě vyhověl a žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil částku 15.000 Kč s příslušenstvím. , právnická osoba, s ust. § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění do , datum, , soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené Nařízením vlády č. 142/1994 Sb. v platném znění. Závěrem soud dodává, že smlouva o půjčce je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tento uhradila.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.460 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.