125 C 11/2024-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 189 000 Kč. Tvrdila, že poskytla žalovanému na základně smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč a na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, peněžní prostředky v částce 118 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto vrátit do , datum, . Žalovaný zaplatil celkem částku 9 000 Kč a jeho dluh činí 189 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě procesně relevantním způsobem nevyjádřil.3. Při jednání konaném dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět v rozsahu zaplacení částky 17 165 Kč s tím, že žalovaný tuto částku po podání žaloby uhradil., právnická osoba, souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že svědkyně je sestrou žalobkyně a žalovaný je jejím prasynovcem, když je vnukem žalobkyně. Žalovaný si v minulosti půjčil od žalobkyně peněžní prostředky, které potřeboval na vybavení bytu v Německu, přičemž jí slíbil, že peníze vrátí. Žalobkyně za tímto účelem předávala žalovanému v bytě svědkyně opakovaně různé částky v hotovosti, čemuž byla svědkyně přítomna. Žalobkyně také předávala žalovanému peněžní prostředky za účelem nákupu zboží přímo v obchodním domě, a to například nábytku v obchodním domě Asko. Takto žalobkyně žalovanému poskytla celkem zhruba 200 000 Kč. Žalobkyně se s žalovaným dohodla, že žalovaný tyto peněžní prostředky vrátí, a to nejprve splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně s tím, že poté bude splácet více.6. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně žalovanému půjčila opakovaně peněžní prostředky, které žalovaný potřeboval na vybavení bytu a na auto. Celkem takto žalobkyně žalovanému poskytla částku 198 000 Kč, přičemž si o jednotlivých částkách vedla evidenci. Účastníci se domluvili, že žalovaný peněžní prostředky vrátí, nejdříve měl takto splácet částku 3 000 Kč měsíčně, kdy několik splátek také zaplatil, a později měl hradit částku 5 000 Kč měsíčně, k tomu však nedošlo. Peněžní prostředky žalobkyně poskytla žalovanému tak, že mu je předávala v hotovosti u své sestry v bytě, případně šla s žalovaným na nákupy a peníze mu předala přímo v obchodním domě Möbelix či Asko. Uvedené se odehrálo asi v srpnu nebo září roku 2022. Poté, co žalovaný nesplácel dluh, vyzývala jej žalobkyně opakovaně formou SMS, aby vrátil celou dlužnou částku, neboť se s žalovaným dohodla, že nebude-li dluh splácet, stane se tento celý splatným.7. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně v srpnu či září 2022 přenechala žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 198 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v měsíčních splátkách nejméně ve výši 3 000 Kč s tím, že v případě prodlení s úhradou splátek se stane celý dluh splatným. Přestože žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, žalovaný nezaplatil částku 171 835 Kč.8. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník.“), neboť žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, když žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Svým povinnostem ze smlouvy o zápůjčce však žalovaný nedostál, neboť nehradil měsíční splátky a v souladu s ujednáním stran se celý dluh stal splatným. Žalovaný nezaplatil žalobkyni částku 171 835 Kč.9. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a v souladu s ustanovením § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. ve výroku I. rozsudku řízení zastavil co do zaplacení částky 17 165 Kč.10. Ve zbylé části soud dále dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl, přičemž ve výroku II. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 171 835 Kč.11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, resp. žaloba byla vzata zčásti zpět pro chování žalovaného, na jehož straně je tak nutno spatřovat procesní zavinění za zastavení řízení. Žalobkyně tak má právo na náhradu svých nákladů řízení, které činí 9 450 Kč a představují zaplacený soudní poplatek. Soud dodává, že přestože žalobkyně nezaslala žalovanému výzvu ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř., přiznal jí náhradu nákladů řízení odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, jak je výše popsáno, když uzavřel, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř. Tyto soud spatřuje především ve skutečnosti, že žalovaný je vnukem žalobkyně a o svém dluhu zcela nepochybně věděl, žalobkyně jej ostatně vyzývala k úhradě dluhu formou SMS. Žalobkyni bylo přitom známo, že žalovaný se na adrese trvalého pobytu nezdržuje, přičemž jinou jeho adresu neznala.12. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že soud je zásadně povinen lhůtu k plnění stanovit v délce tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž ve výjimečných případech je možno stanovit lhůtu k plnění delší či určit plnění ve splátkách. Přitom soud přihlíží nejen k poměrům toho, komu je povinnost ukládána, ale i k okolnostem případu a postavení a oprávněným zájmům toho, komu má být plněno. V daném případě soud určil plnění ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně, a to s ohledem na stanovisko žalobkyně, která s takovým plněním dluhu souhlasila.