18 C 221/2025-50 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku neuhrazení úvěru na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, .Žalobce vzal dne , datum, na žádost žalovaného žalobu před zahájením jednání částečně zpět o kapitalizovaný úrok ve výši , částka, .Podle § 96 odst. 1 až odst. 4 o.s.ř. platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.Jelikož žalobce vzal žalobu zcela zpět před tím, než soud začal ve věci jednat, bylo řízení částečně zastaveno, aniž soud zjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí žaloby.Žalovaný ve vyjádření k žalobě dne , datum, fakticky uznal dlužnou částku co do důvodu a výše s tím, že požádal o možnost splátek z důvodu tíživé finanční situace.Podle § 153a odst. 1, odst. 2 o.s.ř. uzná-li žalovaný průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.). Podle odst. 4 tohoto ustanovení jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání. Podle § 99 odst. 1, odst. 2 o.s.ř., připouští-li to povaha věci mohou účastníci skončit řízení smírem, který soud schválí, pokud není v rozporu s právními předpisy.Předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžité částky, tedy povaha sporu nevylučuje jeho smírné řešení. Vzhledem k tomu, že byly splněny i další zákonné podmínky (zejména ta, že žalovaný nárok žalobou uplatněný uznal) pro vydání rozsudku pro uznání, soud takové rozhodnutí vydal.Právní opodstatnění nároku se opírá o § 2395 obč. zák., podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Poněvadž je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 obč. zák. úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého má právo na plnou náhradu nákladů řízení žalobce, protože byl v řízení neúspěšný v poměrně nepatrné části. Jeho náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , odměny za zastupování advokátem ve výši , částka, za tři úkony právní služby stanovené dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálů za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby po , částka, stanovených dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a režijních paušálů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Uvedené náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).Možnost zaplatit dlužnou částku, příslušenství a náklady řízení ve splátkách je odůvodněna § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na žádost žalovaného, který doložil své výdělkové a sociální poměry (ženatý, manželka pobírá rodičovský příspěvek, pracuje i brigádně), když žalobce se splátkami a jejich výší souhlasil, a to pod podmínkou sankce ztráty výhody splátek v případě porušení splátkové povinnosti. Výši splátek stanovil soud s přihlédnutím nejen k osobním, majetkovým a jiným poměrům žalovaného, ale také k okolnostem vzniku, trvání dluhu a jeho výši a době prodlení, neboť na žalobci jako věřiteli nelze spravedlivě požadovat, aby na uspokojení dluhu čekal nepřiměřeně dlouhou dobu.Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být jednání nařízeno (§ 153a odst. 4 o.s.ř.).