18 C 329/2025-50 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 42 386 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 19. 6. 2024 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .).Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že požadovaná částka je nesprávná, když dluh již byl částečně uhrazen. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Žalobce vzal dne 13. 11. 2025 žalobu před zahájením jednání částečně zpět o částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 20. 7. 2024 z částky 9 380 Kč.Podle § 96 odst. 1 až odst. 4 o.s.ř. platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.Jelikož žalobce vzal žalobu zcela zpět před tím, než soud začal ve věci jednat, bylo řízení částečně zastaveno, aniž soud zjišťoval stanovisko žalovaného ke zpětvzetí žaloby.Z potvrzení o platbě banky , právnická osoba, . ze dne 26. 9. 2024 soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 22 000 Kč dne 19. 6. 2024. Z dopisu ze dne 22. 7. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu smluv o postoupení pohledávky, naposledy ze dne 23. 9. 2024, je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena žalobci.Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce se poskytl žalovanému částku 22 000 Kč, kterou žalovaný žalobci včas nevrátil, a tudíž se bezdůvodně obohatil. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 22 000 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku, který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.Poněvadž je žalovaný od 20. 7. 2024 v prodlení se zaplacením části jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého nemá právo na jejich náhradu žádný z účastníků, když žalovaný byl ve věci poměrně úspěšnější, náklady řízení mu však nevznikly.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.