120 C 19/2024-55 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 16. 11. 2024, zaplacení nájemného a záloh za služby spojené s nájmem bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, ve vlastnictví žalobkyně za únor 2024 (nájemné 2 000 Kč), březen 2024 (nájemné 10 155 Kč a zálohy 3 000 Kč) a duben 2024 (nájemné 10 155 Kč a zálohy 3 000 Kč), který měli pronajatý žalovaní. Dále se domáhala úroku z prodlení jak ve výrocích I a II shora.2. Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně vymezení zúčtovacího období, aby mohl posoudit otázku případné prekluze nároku na zálohy (k prekluzi je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti). Ta podáním ze dne 24. 1. 2026 vzala žalobu zpět v rozsahu obou záloh (2x 3 000 Kč) a příslušné části úroku z prodlení s tím, že již vypracovala vyúčtování za rok 2024, kterého se však v tomto řízení domáhat (dle zkušenosti soudu bude vyúčtování následně uplatňovat samostatnou žalobu, aby navýšila zisk na nákladech dalšího řízení), ačkoliv žádala soud, aby s rozhodnutím vyčkával (č. l. 37).3. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.4. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozhodnutí vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Absence výslovného nesouhlasu žalovaných (a vážného důvodu) s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-)nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž).5. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl v plném (zbývajícím) rozsahu vyhovět a žalovaným soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstanou pasivní. Jelikož žalovaní na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovali, důsledkem je předpoklad jejich souhlasu s tímto postupem. Žalovaní v řízení zůstali pasivní, oběma doručil fikcí (žalované alespoň bylo možné poté obálku vhodit do označené schránky). Nevyjádřili se.6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 4 žalobkyně prokázala předmět svého podnikání. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 6 prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětnému bytu. Nájemní smlouvou č. l. žalobkyně prokázala povinnost žalovaných (společných nájemců) platit v období 1. 2. 2024 až 31. 1. 2025 za nájem 10 155 Kč a služby s tím spojené, vyjmenované (v tomto řízení se jich nedomáhá, tedy je výčet nadbytečný). Evidenčním listem č. l. , Anonymizováno, bylo prokázáno, že od 1. 2. 2024 bylo nájemné a zálohy jako dle tvrzení žalobkyně, pro řízení po částečném zpětvzetí již bez významu. Přehled předpisů a plateb odpovídá tvrzením žalobkyně. Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 13) vypracování i zaslání (č. l. 14) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaných (adresa , adresa, , která ze smlouvy jako adresa pro doručování nevyplývá. K druhé žalované soud zjistil, že k únoru 2025 čerpala rodičovský příspěvek.7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Strany platně sjednaly závazek nájmu předmětného bytu, z něhož žalovaným v pasivní solidaritě svědčila povinnost hradit sjednané nájemné dle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zálohy na služby spojené s nájmem bytu (§ 2247 tamtéž). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivní žalované. Soud tak mohl nároku vyhovět a žalované společně a nerozdílně zavázat plněním. Jelikož jsou žalovaní v prodlení, osvědčila žalobkyně s odkazem na 1970 o. z. nárok i na úroky z prodlení jak v I. výroku shora, když počátek prodlení odpovídá splatnosti vyúčtování a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu (první žalovaný), zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči druhé žalované (která bude zřejmě jako jediná oprávněnému k dispozici, neboť první žalovaný je nekontaktní, i když jej soud obeslal na emailovou adresu , e-mail, ) povolil v roce 2023 exekuci a zjevně má vyživovací povinnost. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaných tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaní poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužijí. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaných na straně druhé poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o „nultou“ splátku), aby měli reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Ten ostatně neváhá svou odměnu navyšovat podáváním ne vždy zcela důvodně rozdělených žalob (opakovaně). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sami žalovaní zůstali pasivní a neposkytli tedy soudu žádné argumenty. Žalovaní by měli nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěli trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení částečně úspěšná v rozsahu zbylém po zastavení řízení, které zavinila (když se nadále nedomáhala toho, čeho se mohla domáhat na základě nového právního důvodu), soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 a 146 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaných (rovněž v pasivní solidaritě, tedy společně a nerozdílně) právo na úhradu poměrné části (57,62 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Do podání žaloby sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 300 Kč a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 415 Kč. Právní zástupkyně nevyužívá elektronických formulářů (i za cenu vyššího soudního poplatku), avšak obsahově se jedná o formulářové návrhy, v nichž složitost je dána výhradně vyplněním skutkových okolností, nikoliv právního posouzení. Za částečné zpětvzetí již náleží plná mimosmluvní náhrada dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po 2 260 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů 450 Kč ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s částečným zpětvzetím. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek.