19 C 26/2026-134 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 16. 1. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 15 598,11 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 28. 5. 2023.2. V doplnění žaloby ze dne 11. 2. 2026 žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala a ověřovala úvěruschopnost žalovaného a jakým způsobem dospěla k výši kapitalizovaného smluvního úroku, úroku z prodlení a poplatků.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.5. Žalobkyně vzala dne 20. 4. 2026 svoji žalobu částečně zpět, jde- li o úrok ve výši 2,4 % ročně z částky 14 110,11 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, soud proto v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil (§ 96 o. s. ř.).6. Ze smlouvy o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne 21. 7. 2021, z listiny označené ,,Údaje klienta‘‘ a z informace o certifikátech soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které k využívání služeb přímého bankovnictví byly žalovanému přiděleny elektronické identifikační prostředky, a to klientské číslo a RB klíč.7. Ze žádosti o půjčku, z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , z informace o certifikátech a z prohlášení o sjednání pojistného soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli prostřednictvím přímého bankovnictví dne 28. 5. 2023 smlouvu o půjčce, na základě které společnost poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 13,9 % ročně v 39 měsíčních splátkách po 801 Kč, počínaje dnem 25. 6. 2023. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 31 176,10 Kč. Ze žádosti o půjčku byly zjištěny osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Žalovaný si dále dne 27. 7. 2023 sjednal Pojištění schopnosti splácet.8. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila soudu listinu označenou ,,Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta‘‘.9. Z mimořádného výpisu z účtu č. , hodnota, za období od 1. 1. 2000 do 6. 10. 2025 a z výpisu , Anonymizováno, půjčky soud zjistil pohyby na účtu žalovaného s tím, že dne 28. 5. 2023 došlo k čerpání částky 25 000 Kč označené , Anonymizováno, půjčka“. Dluh žalovaného ke dni 17. 7. 2025 představuje jistinu úvěru ve výši 14 110,11 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 488 Kč, úroky ve výši 985,98 Kč a úroky z prodlení ve výši 214,98 Kč.10. Z dopisu ze dne 22. 7. 2025 a z potvrzení o odeslání ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 16 779,07 Kč.11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2025 a z potvrzení o odeslání ze dne 13. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , hodnota, žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek.12. Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 28. 5. 2023 smlouvu o půjčce, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 13,9 % ročně v 39 měsíčních splátkách po 801 Kč. Žalovaný si sjednal rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky zcela nedostál, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr dne 22. 7. 2025 zesplatnila a současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, . postoupena smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena.13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 15 598,11 Kč, a to včetně sjednaných úroků, částečně kapitalizovaných. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky za sjednaných podmínek vrátit. Této povinnosti však žalovaný zcela nedostál.14. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované.15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 za použití § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť žalobkyně, ačkoliv zavinila částečné zastavení řízení, byla ve sporu převážně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 1 200 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 315 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za písemná podání ze dne 11. 2. 2026 a ze dne 20. 4. 2026, neboť tvrzení v nich obsažená měla být součástí již žaloby samotné.16. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).17. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.