20 C 14/2026-53 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 14. 11. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 11. 6. 2023, kterou považuje za revolvingovou s platební kartou s možností navýšení limitu až na 150 000 Kč. Žalovaný čerpal jen do výše 29 000 Kč a domáhá se tak této jistiny, poplatků 1 000 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, dlužného pojistného 444,75 Kč a úroků 1 520,68 Kč. Dále se domáhala úroku z prodlení jak ve II. výroku shora. Smlouvu žalovaný sjednal s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., žalobkyně pohledávku zakoupila.2. Žalovaného soud vypátral v zařízení Vězeňské služby ČR, tam mu doručil. Žalovaný se nevyjádřil, zájem o účast na jednání neprojevil, soud jednal v jeho nepřítomnosti. Jeho vyjádření však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí.3. Soud u těchto nároků pravidelně shledává hrubé porušení řádné péče při zkoumání schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“), k čemuž je povinen dle § 121 o. s. ř. přihlížet. V této věci tomu nebylo jinak. Zde ostatně tato obligatorní skutková tvrzení opět zcela chyběla a již proto soud nemohl vydat platební rozkaz a věc byla převedena do senátu soudce. Zkoumáním toho, zda věřitel skutečně řádně splnil povinnost dle § 86 ZoSÚ se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), pouhé tvrzení se dlouhodobě ukazuje jako nedostatečný předpoklad (drtivá většina soudem projednávaných nebankovních úvěrů je poskytnuta navzdory zjevnému předlužení spotřebitelů). Rovněž případné zjištění, že došlo k aplikaci některého z četných lichevních schémat (resp. k jejich kombinaci), které již soud u daného (původního) věřitele již opakovaně odhalil (§ 121 o. s. ř.), je rovněž zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, vydal platební rozkaz nebo schvaloval smír, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Nezohlední-li obecný soud ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany, postupuje v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušuje tím právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 2778/19).4. Soud již z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu pojal obavu, že žalovaný podléhal v době čerpání úvěru mnohonásobnému exekučnímu inhibitoriu, vyžádal si proto bez dalšího výpis z Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“). Z něho zjistil, že žalovaný v době čerpání úvěru měl devět exekucí. Právního zástupce žalobkyně o této skutečnosti informoval, neboť výsledek řízení tím byl determinován (zejména pokud se jedná o revolvingový úvěr, kde může spotřebitel dosáhnout limitu závratných 150 000 Kč).5. Právní zástupce soud takřka zaskočil částečným zpětvzetím, při kterém v rozsahu výroku II shora vzal žalobu částečně zpět a domáhal se již jen toliko jistiny 29 000 Kč. S upuštěním od požadavku na úrok z prodlení se zdejší soud prakticky nesetkává, dokonce i rozhodovací činnost zdejšího odvolacího soudu je v tomto ohledu více než nejednotná.6. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.7. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozhodnutí vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Absence výslovného nesouhlasu žalované (a vážného důvodu) s tímto postupem nebylo třeba, neboť žalovaný se k jednání nedostavil a tím se připravil o právo takový úkon učinit (§ 96 odst. 4 tamtéž). Zbývalo tedy rozhodnout o jistině 29 000 Kč. Z jednání se omluvila i žalobkyně, soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků.8. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 28. Úvěrovou smlouvou č. l. 17 je prokázáno, že původní strany usilovaly o úvěr s limitem 30 000 Kč a úrokem 18,86 % ročně a měsíční splátkou 1 588 Kč, když první čerpání žalovaný vypotřeboval na koupi nespecifikovaného mobilního telefonu u prodejce/zprostředkovatele , právnická osoba, . Součástí je pojištění schopnosti splácet ve variantě „Jistota“, které výši splátky navyšovalo. Informační letáky č. l. 14, 15, 16, všeobecné obchodní podmínky č. l. 21 a ceník č. l. 23 neměly na výsledek řízení vliv. Dle úvěrové historie č. l. 24 žalovaný čerpal 29 000 Kč a neuhradil ničeho. Čerpání dokládá i bankovní výpis transakce č. l. 47. Dopisem č. l. 25 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy původní věřitelkou dne 2. 10. 2023. Byla doložena kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, na č. l. 48.9. K osobě žalovaného lze konstatovat, že dle výpisu z Centrální evidence vězněných osob č. l. 32 má do 26. 6. 2026 plánovaný trest odnětí svobody ve věznici , adresa, .10. Žádná snaha splnění povinnosti původního věřitele zkoumat schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr ve smyslu § 86 ZoSÚ nebyla ani tvrzena. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že pro takové úsilí obligatorní tehdejší výpisy úvěrových registrů již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství a limit nelze poskytnout bez značné míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Soud zajistil i kombinovaný výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalovaného (od společnosti , právnická osoba, .). Z něj (č. l. 36) vyplývá, že jiný věřitel v posledních 4 letech stejnou chybu, jako , právnická osoba, ., neučinil, a žalovaný jiný úvěr nemá. Nejsou ale patrné ani žádosti o jiné úvěry.11. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 37) je zřejmé, že měl exekuce i před rokem 2023, s ohledem na stav CEE a výpis z registru obyvatel č. , tel. číslo, . 9 je zřejmé, že žalovaný měl exekuce i u předchozího obecného soudu (do roku 2002 bydlel v , adresa, ; do roku , adresa, ).12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZOSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem S