7 C 173/2020-17 — Okresní soud v Třebíči

<b>dle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 2 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c.) a žalovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že tato převedla dne [datum] na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč. Fakturou [číslo] vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 2 000 Kč splatnou dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] na žalobkyni a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 3 240,56 Kč s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 926,23 Kč ve lhůtě 7mi dnů od doručení. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2991 zákona č. 99/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně tuto smlouvu soudu nepředložila, nicméně z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázané, že její právní předchůdkyně na účet žalovaného převedla částku 2 000 Kč. Jedná se tak o plnění bez právního důvodu, které soud posoudil, jako bezdůvodné obohacení. Za této situace má pak žalobkyně právo též na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané dne [datum], a to bez určení lhůty k plnění. Z pravidelného chodu věcí a dle ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne [datum] a dnem následujícím po doručení (tj. [datum]) se pohledávka žalobkyně za žalovaným stala splatnou. Ode dne [datum] je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 2 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne [datum]. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu výrokem II. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 84%: 16% (celkově byla žalována částka 2 951 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 2 474,67 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku). Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátkou spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupkyně, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (68%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 1 012,50 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.