4 C 147/2021-18 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Žalobkyně podáním (žalobou) doručeným na zdejší soud dne 12. 8. 2021 se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým měla být žalované uložena povinnost k zaplacení částky 2 112 Kč s příslušenstvím, představujícím úrok z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně plynoucí od 18. 3. 2021 do zaplacení, a to z titulu nesplacené faktury č. 712 210 00 60 vystavené na základě objednávky žalované na odvoz zvláštních odpadních vod fekálním vozem a jejich uložení na ČOV. Žalovaná přes opakované výzvy žalobkyně uvedenou fakturu ani po lhůtě splatnosti dne [datum] neuhradila. 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná. 3. Soud v řízení vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně, která nebyla žalovanou zpochybněna. Žalobkyně provedla dle objednávky žalované odvoz zvláštních odpadních vod fekálním automobilem a jejich uložení na ČOV. Výše ceny za provedenou službu byla stanovena ceníkem služeb [právnická osoba], a vyfakturovaná daňovým dokladem č. 712 210 00 60 na jméno žalované a splatné dne 17. 3. 2021 v celkové výši 2 112 Kč. Přes opakované výzvy žalobkyně nebyla uvedená faktura dosud uhrazena. Nárok žalobkyně soud posoudil podle ustanovení § 2586 a násl. občanského zákoníku a dospěl k závěru, že je oprávněný, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně požadovaného příslušenství dlužné pohledávky (§ 1970 občanského zákoníku). 4. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (ve znění platném ke dni podání žaloby) ve výši 3 x 1 000 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé), 3. 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.