5 C 202/2021-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 208 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi účastníky a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 13. 7. 2020 uzavřena elektronickou formou smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně sjednaného úroku a poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z peněžních prostředků představujícího náklady žalobce se zpracováním, vyhodnocením a schválením žádosti žalovaného a vyplacení žalovanému žalobci splatit s tím, že minimální splátka úvěru činí jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce a nejméně 300 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20% měsíčně a dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy ani částečně neplnil a v souladu se smluvním ujednáním účastníků se stal úvěr splatným ke dni 1. 11. 2020. K tomuto dni činil dluh žalovaného vůči žalobci na jistině dluhu, smluvním úroku, poplatku za čerpání úvěru i na sjednané smluvní pokutě celkem 9 208 Kč. Žalovaný tento dluh dosud ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Oba účastníci se práva účasti na jednání vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] podepsanou žalovaným dne 13. 7. 2020, výpisy z účtu žalovaného u žalobce ohledně předmětného úvěru a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 5. 1. 2021 včetně podacího archu. Z provedených důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 13. 7. 2020 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena elektronickou formou smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně sjednaného úroku a poplatku za čerpání úvěru ve výši 20% z peněžních prostředků představujícího náklady žalobce se zpracováním, vyhodnocením a schválením žádosti žalovaného a vyplacení žalovanému žalobci splatit s tím, že minimální splátka úvěru činí jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce a nejméně 300 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20% měsíčně a dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy ani částečně neplnil a v souladu se smluvním ujednáním účastníků se stal úvěr splatným ke dni 1. 11. 2020. K tomuto dni činil dluh žalovaného vůči žalobci na jistině dluhu, smluvním úroku, poplatku za čerpání úvěru i na sjednané smluvní pokutě celkem 9 208 Kč, přičemž na jistině dluhu činil 5 000 Kč, na smluvním poplatku 1 000 Kč, na smluvním úroku 2 845 Kč a na smluvní pokutě 363 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny, smluvního poplatku a smluvní pokuty ze smluvních ujednání účastníků ve smlouvě a z obchodních knih žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovaným. Účastníky sjednanou smluvní pokutu přitom shledává soud za platně ujednanou dle § 2048 a následujících občanského zákoníku, neboť neshledal žádné důvody neplatnosti tohoto ujednání. Soud neshledal ani žádné důvody neplatnosti ujednání účastníků o poplatku za uzavření smlouvy. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný vůči žalobci ohledně jistiny dluhu, smluvního poplatku a smluvní pokuty nesplnil svoje závazky vyplývající z platně uzavřené smlouvy o úvěru a žaloba byla v části týkající se jistiny, smluvního poplatku a smluvní pokuty podána důvodně. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti dluhu ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé v této části ohledně částky 6 363 Kč včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 4. Jiná je však situace ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení smluvních úroků ve výši 20% měsíčně. V této části dospěl soud k závěru, že ujednání účastníků ve smlouvě o úvěru je neplatné podle § 588 věta první občanského zákoníku, podle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákon a zjevně narušuje veřejný pořádek. V této souvislosti již soudní judikatura dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007 ve věci vedené u něj pod sp.zn. 33 Odo 236/2005, že toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 5. Ujednání účastníků ve smlouvě o úroku ve výši 20% měsíčně, tedy 240% ročně, dle názoru soudu jednoznačně mnohonásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovaných bankami, které dle znalostí soudu v době uzavření předmětné smlouvy nepřevyšovaly 25 – 30% ročně. Soud proto dospěl k závěru, že toto ujednání ve smlouvě u úvěru je neplatné dle § 588 občanského zákoníku. V této části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého ve věci převážně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobci představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 600 Kč za tři hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a zaslání kvalifikované výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 189 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci představují 1 489 Kč. Žalobce nebyl v řízení úspěšný z 30,9% a vzniklo mu tak právo na náhradu 38,2% jemu vzniklých nákladů (100-30, 9-30), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 488 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.