5 C 217/2021-30 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 6. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 634,78 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou a zaplacení smluvní pokuty. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou byla dne 24. 11. 2014 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 45 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala v hotovosti stejného dne, což stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 45 000 Kč a zaplatit mu další částku 36 830 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 81 830 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 845 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Právnímu předchůdci žalobce dále vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, přičemž v tomto řízení uplatňuje pouze nárok na zaplacení smluvní pokuty za období od 25. 1. 2016 do 20. 11. 2016 ve výši 21 780,47 Kč. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy uhradila pouze 56 939,99 Kč. Splatnost úvěru nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky, tedy ke dni 24. 5. 2016. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalobce se k jednání soudu nařízenému na 16. 11. 2021 nedostavil a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nikdy neměla v úmyslu předmětnou smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobce uzavřít a nikdy neobdržela na základě této smlouvy žádné plnění. Předmětnou smlouvu o úvěru sice podepsala, nicméně podepsala ji nevyplněnou na základě žádosti obchodní zástupkyně právního předchůdce žalobce [jméno] [příjmení]. Veškeré údaje týkající se údajů a poměrů žalované do smlouvy o úvěru následně napsala [jméno] [příjmení] a ta také přijala veškerou zapůjčenou částku. Smlouva nemohla být platně uzavřena rovněž proto, že údaje o příjmech a poměrech žalované v ní jsou nepravdivé a nebyla ani prověřena schopnost žalované jako spotřebitele splácet závazky z úvěru. Vznesla dále námitku promlčení nároku žalobce uplatněného žalobou. 4. Vzhledem k této námitce se soud musel nejprve zabývat otázkou důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovanou. Podle § 609 věta první občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí době, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst. 1 věta první občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčení lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. 5. V projednávané věci vyplývá ze skutkových tvrzení samotného žalobce, že se předmětný úvěr stal splatným nejpozději ke dni 24. 1. 2016, přičemž ke stavení běhu promlčecí doby došlo dle § 648 občanského zákoníku až zahájením soudního řízení. Je proto zřejmé, že ke dni zahájení řízení byl již dluh žalované z předmětné smlouvy promlčen a námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná. Již z tohoto důvodu proto soud musel žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítnout. Pro úplnost je pak třeba uvést, že žaloba by nemohla být důvodná ani v případě nepromlčení nároku žalobce, neboť soud má z usnesení Policie ČR, územní odbor [obec] ze dne 27. 5. 2020, [číslo jednací], i dokazování provedeného Okresním soudem v Třebíči ve skutkově téměř totožné věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], za prokázané, že žalovaná pouze podepsala nevyplněný formulář smlouvy a smlouvu si následně vyplnila a plnění od právního předchůdce žalobce převzala [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], žijící v současné době ve Slovenské republice. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšné žalované. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.