7 C 186/2021-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 197,32 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného úroku z úvěru a zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 27. 5. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 198 Kč, a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit ve 48 pravidelných splátkách ve výši 560 Kč měsíčně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28,01% ročně. Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobkyní prověřena při zjišťování kreditního skóre žalované, při kterém je posuzována příjmová a výdajová stránka v návaznosti na osobní údaje žalované. Žalovaná byla taktéž prověřena nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Mezi účastníky byla přímo ve smlouvě sjednána smluvní pokuta pro případ řádného neplnění závazků vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru a dále též účelně vynaložené náklady za vymáhání. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila částku 6 500 Kč. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalované na jistině 13 997,32 Kč, na účelně vynaložených nákladech na vymáhání 200 Kč a na sjednaných smluvních pokutách 1 000 Kč. Žalovaná dosud své závazky vůči žalobkyni zcela neuhradila, přestože k tomu byla žalobkyní písemně vyzvána před podáním žaloby. 2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaná. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru uzavřenou mezi účastníky dne 27. 5. 2019, úvěrovými podmínkami žalobkyně, výpisem z čerpání, splátek a úhrad ohledně předmětného úvěru, výzvou žalobkyně zaslanou žalované ze dne 13. 8. 2020 včetně podacího lístku, předžalobní výzvou ze dne 4. 9. 2020 včetně podacího lístku, úvěrovou zprávou a výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen o. z.), a to zejména podle ust. § 2395 o. z. upravující smlouvu o úvěru, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. <i>5. Podle ustanovení § 1810 o. z. se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.</i> <i>6. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Z provedených důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 27. 5. 2019 řádně dle § 2395 a následujících o. z. uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 16 198 Kč na koupi zboží a žalovaná se zavázala tuto částku včetně smluveného úroku ve výši 28,01 % ročně vrátit, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 560 Kč, přičemž první byla splatná dne 27. 6. 2019. K čerpání úvěru došlo dne 27. 5. 2019. Na předmětný úvěr žalované uhradila celkem 6 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr byla ze strany žalobkyně řádně prověřena, zejména úvěrovou zprávou, ze které vyplývá, že žalovaná má evidovánu pouze jednu žádost o úvěr, přičemž žádný úvěr dosud nečerpala. Mezi účastníky byla dále přímo v textu smlouvy řádně dle § 2048 a následujících o. z. sjednána smluvní pokuta za nedodržení splatnosti úvěru a náklady spojené s upomínáním. Žalovaná dosud žalobkyni spornou částku nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobkyně před zahájením řízení. V souvislosti s vymáháním předmětné pohledávky byly ze strany žalobkyně vynaloženy náklady v celkové výši 200 Kč. V rozsahu žalobou uplatněného nároku na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 997,32 Kč, smluveného úroku, smluvní pokuty sjednané přímo v textu smlouvy podepsané osobně žalovanou ve výši 1 000 Kč a nákladů sjednaných ve smlouvě za vymáhání ve výši 200 Kč, tak žalovaná nesplnila svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru a ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., podle kterého je úvěrovaný povinen vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Žalovaná se rovněž vůči žalobkyni ocitla ode dne následujícího po splatnosti jistiny pohledávky, smluvní pokuty a nákladů na vymáhání v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl, a to co do zaplacení jistiny úvěru, smluvní pokuty a nákladů souvisejících s vymáháním předmětné pohledávky, včetně příslušenství představující kapitalizovaný smluvní úrok ke dni podání žaloby ve výši 2 523,26 Kč a dále plynoucí ve výši 28,01 % ročně od 10. 11. 2020 do zaplacení z neuhrazené jistiny, a dále zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 30,92 Kč a dále plynoucí od 10. 11. 2020 do zaplacení z celkové dlužné částky 15 197,32 Kč. 10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 ve výši 3 x 300 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. 11. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. 12. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.