7 C 218/2021-20 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> 1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 8 006 Kč s příslušenstvím v podobě zčásti kapitalizovaného smluvního úroku a zčásti kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 17. 7. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova]) a žalovaným. 2. V souladu s ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl žádné námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Bez nařízení jednání je přitom možné rozhodnout i o částečném zamítnutí žaloby v případě, že tak soud činí na základě právního hodnocení věci a není třeba strany poučovat ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 7. 2016 uzavřena smlouva o půjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 15 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč, z čehož 2 100 Kč představoval úrok, 3 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 6 000 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek a 406 Kč pojistné [anonymizováno] Life. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 25 506 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 457 Kč. Žalovaný však svůj závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradil řádně a včas. Do dne podání žaloby uhradil na svůj dluh celkem částku 18 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Z předložené karty zákazníka ze dne 17. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný je rozvedený, má středoškolské vzdělání, nemá žádné nezaopatřené dítě, pracuje jako řidič a jeho celkové měsíční příjmy činí 27 461 Kč. Výdaje domácnosti jsou vyčísleny na částku 11 500 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že má úvěry v celkové výši 20 000 Kč a měsíčně na ně splácí celkem 3 000 Kč. Jako ověřené dokumenty jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnil svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. V důsledku této skutečnosti je žalovaný kromě dlužné jistiny povinen uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek a zákonný úrok z prodlení. 6. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 3 296,19 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 071,17 Kč od 28. 8. 2017 do 29. 11. 2019, a dále též ohledně úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 701,17 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvě uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. V předmětné smlouvě byl úrok sjednán pevnou částkou 2 100 Kč a tento již byl dle žalobních tvrzení uhrazen. K žádnému dalšímu ujednání ve smlouvě ohledně placení dalších smluvních úroků nedošlo. Žalobkyní nárokovaný úrok ze zápůjčky ve výši 23,72% nelze přiznat, neboť ve smlouvě platně sjednán nebyl a je uveden pouze ve smluvních podmínkách. Předmětnou smlouvu je přitom třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. I kdyby ujednání o dalším úroku bylo přímo součástí textu smlouvy, bylo by na zvážení, zda lze toto ujednání považovat za platné či nikoli. Dle názoru soudu totiž jde o ujednání matoucí spotřebitele ohledně skutečné výše sjednaného úroku. Soud proto výrokem II. žalobu ve shora specifikované části zamítl. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 62,5%: 37,5% (celkově byla žalována částka 16 466,47 Kč včetně úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 10 317,73 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku). 8. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (63 – 37 = 25%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšná účastnice povinna, částku ve výši 372,25 Kč. 9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.